TIP
TUMBLETOWN - On The Highwire (2024) DR8
Nizozemsko, vyšlo dnes, třetí studiové album po šestiletém čekání.
Představte si, že do uzavřené arény přitáhnou bednu, kterou náhle rozrazí divoký rej zvuků. Hudba vyráží z klece ven, je nervní, trhavá a zneklidňující. Roztřepené a neukázněně hemživé rytmy se snaží vázat dohromady táhlé tóny trumpet, ale akcentovaný zpěv vznikající struktury hned rozbíjí. Když se do toho přidají klávesy a kytara, po aréně rotuje pestrobarevné klubko mrskajících se šlahounů. Kolem srší energetické výboje a zneklidněn je náhle i divák stojící v pouze iluzorním bezpečí za ohradou. Přitom pořád jenom rock, nic metalově sludge bubákovitého. Tohle je dnes první WAU objev, žíravá radost odkapává a leptá. Ano, to chci!
V roce 2018 jsem o jejich předposledním albu napsal (tehdy na mne působili značně klidněji):
TUMBLETOWN - Never Too Late (2024) DR9
Druhé album Holanďanů, co si prošli několika historickými prog rockovými soubory (SEVEN DAY HUNT, ANTARES, EGDON HEATH, SILHOUETTE). Je na nich fascinující pohoda a samozřejmost. Nic nikam netlačí, nepodbízejí, nejsou trapní, ani bombastičtí. Prostě normálně hrají promyšlené kompozice, vyhnuli se všem okázalostem, tím jsou na dlouhodobé užívání jako stvoření. Pozor, pořád je to "jen" progrock, a na první poslech vůbec nemusejí zaujmout. Normálnost je dnes vzácná, a je trošku těžké ji napoprvé pojmout.
4*
Bandcamp
 |