bodKapitola XIX
Oráč
Posměch a zlé nakládání musí člověk pro pravdu mnohokrát strpět. Stejně se děje mně: Vynášíte mě za nemožné věci, neslýchané skutky. Tvrdě se oháníte mocí, se mnou jste zatočila vskutku zle, jsem z toho velice zkrušen. Když o tom promluvím, horlíte na mne a kypíte zlobou. Kdo páchá zlo a nechce je napravit a přijmout a snést výtky, nýbrž vzdorně se všem věcem vzpírá, ten právě nechť si dá pozor, aby se potom nesetkal s nevolí! Příklad si vezměte ze mne! I když jste se mnou tak krátce, tak nadlouho, tak krutě, tak nespravedlivě zatočila, přesto se držím a nemstím se, jak bych po právu mohl. I dnes chci být ten lepší: jestliže jsem se proti vám dopustil něčeho nenáležitého či nepěkného, vytkněte mi to: rád a ochotně to odčiním. Není-li ale tomu tak, nahraďte mi škodu nebo mě poučte, jak překonat velký žal srdce. Věru že takto zkrácen nebyl nikdy žádný člověk. Přes to přese všechno můžete vidět, že na věc nahlížím rozvážně. Buď napravíte zlo, které jste spáchala na mé potěšitelce, na mně a na mých dětech, nebo půjdete se mnou před Boha, který je mým, vaším a všeho veškerenstva spravedlivým soudcem. Mohla jste mne snadno usmířit, nechal jsem vám to na vůli. Byl jsem ochoten věřit, že svou nespravedlivost uznáte sama, že po velké nepravosti mi učiníte zadost. Zachovejte se rozvážně, jinak uhodí kladivo na kovadlinu, tvrdost proti tvrdosti, ať se stane, co se stane! |