bodKapitola XX
Smrt
Dobré slovo člověka mírni; rozvaha dodává lidem klidu; smírnost přivádí člověka ke cti; člověk plný zloby člověka neocení. Kdybys byl na nás již dříve promluvil v dobrém, byli bychom tě v dobrém poučili, že správně bys neměl želet smrti své ženy a lkát. Neznáš mudrce, který se chystal zemřít v lázni, či nečetls jeho knihy, že nikdo nemá želet smrti smrtelníků? Pokud to nevíš, pak věz: jakmile se člověk narodí, jakmile vypije litkup, zemře. Spolčetem počátku je konec: kdo je vyslán, povinován je návratem. Co se jednou má stát, tomu se nikdo neprotiv. Co musí podstoupit všichni, tomu se jedinec nevzpírej. Co si člověk vypůjčí, to vrať. Všichni lidé žijí na zemi bědně. Z něčeho stanou se ničím. Kvapným krokem se ubírá život lidi: dnes živí, obratem ruky mrtví. — Závěr buď stručný: každý člověk nám dluží svou smrt a je mu vrozeno zemřít. Oplakáváš-li však mladost své ženy, nedobře činíš; jakmile člověk nabude života, ihned je sdostatek stár, aby zemřel. Myslíš si možná, že stáří je vznešený poklad. Ne, je chorobné, obtížné, ohyzdné, zimničné a všem lidem protivné; nestojí za nic a k ničemu není: zralá jablka často padnou do bláta; přezrálé hrušky často padnou do louže. Když tě jímá lítost nad její krásou, jsi dětina: krásu každého člověka zhubí buď stáří anebo smrt. Každá růžová ústa zpopelaví, každé červené líčko zbledne, každé jiskrné oko pohasne. Nečetls, čemu učí filozof Hermes, jak muž se má střežit půvabných žen, a praví: co je půvabné, podržíš vzdor dennímu starání těžko, protože po tom každičký prahne; co je ohavné, podržíš snadno, protože se to oškliví všem. Co bylo, bylo! Nelkej bolestné nad ztrátou, s kterou nemůžeš nic počít.
----------------
Netuším, co to je litkup . Mělo by to být zapíjení uzavřené koupě/smlouvy (praví starý dobrý Otta), ale souvislost mi není úplně jasná. Tady se přece o žádné koupi ani o smlouvě nemluví. |
Registrace nového uživatele 
