bodKapitola XXIV
Smrt
Lásku nepříliš milostnou, žal nepříliš žalostný má moudrý muž chovat k zisku i ztrátě: to nečiníš. Kdo žádá o radu a na radu nedá, tomu poradit nelze. Naše přátelská rada tebou nepohnula. Ať přijde ti vhod nebo nevhod, pravdu ti řekneme nad slunce jasnější, slyš ji, kdo chceš. Tvůj krátký rozum, nedomrlá mysl, doupnaté srdce chtějí z lidí udělat víc, než čím byli. Děláš si z člověka, co chceš, ač není víc, než co ti s dovolením všech ctných paní povím: Člověk je počat v hříchu, v mateřském lůně se sytí nečistou, nepopsatelnou břečkou, rodí se nahý a je obmazaný jako včelí úl, odpornost sama, nečistý výkal, nádoba s lejny, žrádlo pro červy, smrdutý záchodek, odporná putna pomyjí, páchnoucí mršina, plesnivá almara, bezedný žok, děravá mošna, bachor, chtivý chřtán, smradlavá žumpa, džber čpící moče, škopek nechutností, klamlivý panák, raubířský hrad slepený z prachu, nedosytné vědro a obílený hrob. Zaznamenej, kdo chceš: každý člověk, není-li vadný, má na svém těle devět děr, z nichž vytéká tak nečistý kal, že nic nečistšího není. Nikdy bys neviděl člověka tak krásného, kdybys měl oči rysa a mohl jsi nahlédnout dovnitř, zhrozil by ses toho. Chytni a strhni z nejkrásnější ženy ozdoby krejčích, spatříš nestoudnou figuru, rychle vadnoucí květ a mžik trvající lesk a záhy drolivou hroudu hlíny. Ukaž mi hrstku z krásy krásných žen, které žily před sto lety, kromě těch na zdi namalovaných, a císařská koruna je tvá! Nech pominout lásku, nech pominout žal! Nech plynout Rýn jako jiné vody, ty moudrý hloubale z Oslova!
----------------
Tolik moudra v jedné kapitole ...
Jo a Zidane, i o tobě se tam mluví! |
Registrace nového uživatele 
