bodKapitola XXXI
Oráč
Vlastními slovy se člověk usvědčí nejsnáz a obzvláště ten, který jednou hovoří tak a podruhé onak. Předtím jste řekla: jste něco, a přece nic, ani duch, a jste koncem života a všichni na světě jsou vám poručeni. Teď říkáte: my všichni tam musíme, a vy, pani Smrti, tu zůstanete pánem. Dva rozporné výroky nemohou být zároveň platné. Má-li se každý rozloučit s životem a veškerý pozemský život skončí, a vy, jak pravíte, jste života koncem, pak podotýkám: až nebude život, nebude skon a smrt. Kam se podějete potom, paní Smrti? V nebi přebývat nemůžete, je dáno jen dobrým duchům. Podle svých slov duchem nejste. Když pak nebudete mít co na zemi vykonávat a země už nebude, musíte rovnou do pekla; tam navěky budete sténat. Tím na vás také budou pomstěni živi i mrtvi. Vaší vrtkavou řečí se nikdo nemůže řídit. Říci, že všechny pozemské věci byly stvořeny a opatřeny špatné, ničemně a nedbale, bylo by proti Bohu, a z toho od počátku světa obviněn nebyl. Až dosud Bůh miloval ctnosti, nevražil na zlo a odpouštěl a trestal hříchy. Věřím, že tak bude činit i dál. Od mládí jsem slýchal a učil se, jak dobré stvořil Bůh všechny věci. Vykládáte, jak všechno živé na zemi zhyne: Platón a jiní mudrcové však praví, že u všech věci je zhynuti jednoho zrozením druhého, a jak všechno je založeno na věčnosti a jak veškeré děni na nebi a na zemi přeměněné z jednoho účinkování v druhé je věčné. Svou dvojakou řečí, o niž se nikdo nemůže opřít, mě chcete odstrašit od žaloby. Proto se s vámi odvolávám k Bohu, svému Spasiteli. Paní Smrti, má zhoubo, kéž Bůh na vás uvalí zlobné amen! |
Registrace nového uživatele 
