bodKapitola XXXIII
SLOVA KNÍŽETE
O VELKÉ BLAŽENOSTI, ROZSUDEK
BOHA VŠEMOHOUCÍHO
Jaro, léto, podzim a zima, čtyři oživovatelé a ochránci roku, se svářili ve velkém sporu. V dobré vůli se každý holedbal svou účinnosti, a každý svou účinností chtěl být nejlepší. Jaro řeklo, že probouzí k životu a bujnému růstu veškeré plody; léto řeklo, že dává všem plodům zrát a uzrát, podzim řekl, že všechny plody sklízí a sváží do stodol, sklepů a domů; zima řekla, že všechny plody stravuje a zužitkovává a zahání všechnu jedovatou havěť. Holedbali se a svářili náramně; zapomněli však na to, že se chlubí svěřenou vládou, kterou jim propůjčil Bůh. Vy dva si vedete stejně. Žalobník naříká nad ztrátou ženy, jako by mu patřila dědičným právem; nemyslí na to, že ji měl od nás půjčkou. Smrt se holedbá velikou mocí, kterou však od nás dostala lénem. Ten želí toho, co nebylo jeho; ta se zas vychloubá mocí, kterou ze sebe nemá. Leč spor se nevede zcela bez příčiny: oba jste zápolili zdatně; toho k žalobě přivádí žal, tu nutí žalobcův výpad zjevovat pravdu. Proto, žalobce, tobě připadni čest! Smrti, tobě nechť vítězství patří! neboť každý člověk je povinen odevzdat život smrti, tělo zemi, duši nám! |
Registrace nového uživatele 
