Beru to tak, že absolutní zážitek buď je, nebo není, a když je, člověk to pozná, nepochybně. Ale něco děsivého v tom proměňujícím aspektu takového zážitku pro mě je. Že je to něco, co se člověku stane, co ho zasáhne. Mimo jeho kontrolu.
Může to být veskrze povznášející... a tady mi tane na mysli článek, který přesně nedohledám - rozebíral jazyk duchovních textů z hlediska použitých metafor (pro vyšší, složitější, komplexnější prožitky máme jenom metafory, proto jsou tak obtížně sdělitelné) a jedna hodně rozšířená popisovala duchovní prožitek pomocí výrazu, který se jinak užíval k popisu toho, co dělá orel s kořistí: opakovaně ji pouští z velké výšky na tvrdý povrch, aby se dostal k tomu nejlepšímu. Je to výstižné. |