24489Opravuju citát z Palivce, v druhém verši je "čas o dvojitém vesle". Musím se teď smát, jak mi mysl přihrála dva útržky, jeden o jasu a prostoru, jakési kapsli světla mimo realitu, a druhý o hmotě a tísni.
Shodou okolností jsem včera listovala v knížce Škvíry existence, kterou jsem před Vánoci přihodila k nákupu čirou náhodou, abych podpořila svého knihkupce, pasáž o spárách jako setkání povrchu s hloubkou... Nevšední a poutavý způsob myšlení.
Teď ta voda mi ještě evokovala film The Abyss (1989), který jsem viděla v letním kině zřejmě o pár let dřív, než by bylo vhodné. Nedávno jsem narazila na rozhovory s tvůrci a šlo prý tehdy o nesmírně náročné natáčení, kdy si všichni sáhli na dno (sic) a vědět jen zlomek, nikdy by do toho nešli.
Je zajímavé vnímat prostřední album trilogie samostatně, poslouchala jsem před rokem vše v rychlém sledu chronologicky (moje recenze je jeden text rozdělený do tří částí) a Acheron působí po předešlém albu skutečně jako úleva, ale i při vší zvukové kráse v něm je tíseň, moment nevyžádanosti v transformaci, která člověka nutí integrovat jisté uštknutí skutečností, naučit se dýchat pod vodou... kdyby to byl býval věděl, nebyl by do toho šel, ani za zlaté prase.
Poslední citát, od kamarádky: Nejhorší není to, co člověk nevydrží. Nejhorší je to, co vydrží. |
Registrace nového uživatele 
