ABBA - The Singles (The First Ten Years)Jak řekli, tak udělali. Poslechla jsem si celé dvojalbum - zde pro ty, kdo neznají, seznam skladeb (Discogs). Obvykle nevyhledávám písničkovou tvorbu, během tří minut se sotva rozkoukám. Nenapadlo by mě samu od sebe pouštět si třeba Beatles. K poslechu jsem přistupovala možná s větší ostražitostí než u nějakého brutálního nářezu. Tohle je fakt divné, co dělám, běželo mi hlavou, a vůbec, nebude to bolet? Inu, člověk roste s úkoly. Že jde do tuhého mi došlo v okamžiku, kdy jsem se začala rozhlížet po místnosti, s kterým předmětem denní potřeby by se nejlépe markýroval zpěv do mikrofonu. Ta nálada je nakažlivá, a hodina a půl (i když jsem si mezi alby udělala pauzu) nakonec dost, aby se ukázaly obecnější rysy tvorby.
Překvapilo mě, že slyším téměř výhradně ženské hlasy, z videoklipů jsem vždy měla dojem, že pánové přizvukují vydatněji. Vše se nese téměř unisono, skladby jsou přehledné, postavené na jednom výrazném nápadu, melodii, sloganu. Uvěřitelné hlavně v momentech, kdy se nesnaží dostat do písničky víc než ochutnávku jistého rozpoložení, jako je čekání na telefon, vstup na taneční parket, vyznání lásky, pokus zorientovat se ve vztahu. Často jde o prvek určité interakce nebo touhy po ní, osobní vyjádření, k němuž se posluchač může vztáhnout po svém. Obšírnější snahy vypovědět příběh, jako Fernando nebo Chiquitita, na mě působí méně přesvědčivě, vyznívají cize i díky odlišné hudební náladě. Album postupně zvolňuje a rozlévá se do šíře, práce s temporytmem je suverénní i na menší ploše, líbí se mi třeba dechová krasojízda v I Do x 5. Na druhou stranu klávesy jsou s postupujícími roky spíš o něco ostřejší, chladnější.
Celkově pro mě zážitek z rodu nevšedních a i bez přímého srovnání jsem si téměř jistá, že z digitálu bych ho takto souvisle nedala. Největším komplimentem stran zvuku tedy budiž fakt, že ho člověk vlastně vůbec nevnímá a má před sebou čistě muziku. |
Registrace nového uživatele 
