Antony 24677Z komplexnějších interakcí si každý pamatuje něco jiného, máme různé filtry vnímání. Agatha Christie kolem toho postavila pár zápletek, třeba Karty na stole, kdy se postupně Poirot ptá lidí, kteří se účastnili téhož večírku, jak vypadala místnost, kde seděli, co kdo dělal... Nebo Pět malých prasátek, kde se rekonstruuje roky starý případ a je až mrazivé, jak vzpomínky účastníků dostávají jiný význam v plné verzi událostí, kterou se nakonec podaří rekonstruovat a rozplést.
Strašně matoucí a náročné je, když vespod pod komunikací probíhají vlastně úplně jiná pravidla. Ani tohle nemusí být záměrné, většinou nejvíc paseky nadělá přesvědčení, že se k sobě (na povrchu) prostě musíme chovat "hezky" a "slušně". Zná to asi každý, kdo začal pracovat ve firmě, která si zakládala na tom, jak je otevřená, vstřícná a přátelská, a prd. No a někdy jsou to dramata jak ze starého Řecka. Nezapomenu na film Sex, lži a video, kde se hrdinka málem nechala přesvědčit, že je blázen. No nebyla, jenom žila v totálně vykloubeném prostředí, kde byl ten oficiální "úchyl" zdaleka nejnormálnější osobou. |
Registrace nového uživatele 
