Když byl zmíněn tanec......neodolám a dám sem krátký klip, jak může taky vypadat současné taneční představení, i hudba je zajímavá. Play by Alexander Ekman, pařížské národní divadlo. Svěží, hravé, zábavné, provokativní, závažné, dokonale promyšlené, s lehkostí provedené, oduševnělé... (Co na to Desdichado, zajímalo by mě? Ráda bych ti na oplátku trochu zkazila algoritmus!)
Umění je zázrak. Poťouchlý dotek něčeho mimo tento svět. Bazální kvalifikací k tomu, aby se člověk uměním zabýval, je dle mého velkorysost a rozhled. Kde chybí, ztrácím zájem se předloženým hlouběji zabývat. Schopnost radovat se z něčeho, co mě přesahuje, se promítá i do přístupu k lidem. Miluju lidi, kteří jsou chytřejší než já. Šikovnější, schopnější. Bezostyšně sosám jejich přítomnost. Což neznamená, že na ně nejsem drzá - každý potřebuje být vyzýván a pokoušen.
V českých divadlech nic podobného neuvidíte, i když balet (a opera) jsou dnes do velké míry kosmopolitní a existuje spousta festivalů, které krásu přistrčí pod čumák. V hudbě máme situaci podstatně jednodušší. Všechny poklady jsou na dosah ruky, stačí nelpět na zaprděných jistotách. A nešvihat přes prsty ty, kdo se umí dívat za hranice známé ohrádky. Nejde vůbec o vzájemný souhlas či nesouhlas, jde o šíři obzorů. Čerstvý vzduch, ten potřebujeme.
(Vzápětí si budu odporovat úvahou o psaní a čtení.) |
Registrace nového uživatele 
