X. B.(aby nedošlo ke zmatení náhodných návštěvníků, předesílám, že se Slarquem komentujeme každý jiné číslo...)
První čtvrtina (nebo dokonce třetina) povídky J. R. je tím nejlepším, co jsem od Zábrodského kdy četl, a zároveň možná i tím nejlepším, co je ke čtení v domácí sekci dubnové XB-1. Zábrodský opět prokazuje talent a odvahu psát neotřele (i když, pravda, trochu úchylně). Pak se ale zase něco pokazí, ubývá logiky a přibývá krve, jedna nutná porno scéna a povídka je v kýblu i s překombinovanou pointou. Neklesající úroveň si naštěstí udrží Krvavý Déšť. Líbil se mi především syrový svět Marsu v průběhu teraformace a fakt, že si povídka stanoví pevné mantinely a dokáže se mezi nimi po celou dobu udržet. Jen příběh sám mi jako žádný zvláštní trhák nepřišel. Mantinely si naopak neudrží Zrkadlo z ladu, ze kterého mi zůstal v paměti jen jistý poetický pocit z první části (že by to bylo tou slovenštinou?) Mezi orlem a vlkem není špatné, ale občas mi přišlo, že se autor záměrně snaží psát naivně (zvířátka poděkovala a odhopkala do lesa) nebo parodicky (hrdinův magický meč). Přečetl jsem si dokonce i Podnájemníka a byl jsem s textem spokojen ještě méně, než když jsem ho do soutěže odesílal.
A teď k Chiangovi: Mám jeho povídky moc rád, je to originální autor a fakt, že píše spíše výjimečně a s každou povídkou se mazlí až do posledního detailu, ho šlechtí. Ale nedělejme z něj poloboha. Při četbě Životního cyklu softwarových objektů jsem se sice ohromně bavil a prožíval děj s hrdiny, ale pocit, že mám v ruce dílo nejlepšího autora kratších prací vůbec, jsem neměl. Naopak, jak Chiang kladl před lidské hrdiny další a další morální dilemata, měl jsem pocit spíš nastavované kaše. Ale už mlčím, jinak mne tu uštípete (nebo mě přinejmenším BorgDog asimiluje, veškerý odpor je marný.) |
Registrace nového uživatele 
