sextant [2524]: a hlavně si nepřipadají, že jsou zbyteční nebo někomu na obtíž.
Mám kamaráda s nejvyšším (třetím) stupněm invalidity. Má to po rakovině, kdybys ho viděl, nepoznáš, že má o sedmdesát procent sníženou pracovní schopnost. Akorát blbě artikuluje a tam si nejsem jist, zda to má s tou nemocí něco společného, zda to neměl už předtím.
No a nedávno říkal, že když před nějakou dobou šel na přezkum důchodu, že komisi prosil, aby mohl do práce. Vyhověli mu (třetí stupeň mu zůstal) a prý mu komise řekla, že lidi, kteří prosí, aby do práce nemuseli, tam mají pravidelně, ale aby někdo s takovým snížením pracovní schopnosti prosil, aby do práce mohl, to že je snad první za celou doktorovu kariéru.
A důchod má prej asi čtrnáct čistého, takže (nebydlí v Praze, takže ceny pohodové) by do práce z důvodu "mít co do huby" nemusel. Ale prostě chtěl, doufal, že mu to dovolej a vyloženě je o to prosil... asi to fakt je o tom, že si nechtěl připadat zbytečnej nebo nevím. Vydělává prý asi šestku, čili žádnej šlágr, o peníze mu těžko šlo, sám říkal, že do práce chce, nemusel by. |