Pred necelymi 2 roky jsem zacal cist svoji prvni knihu v anglictine (par takovych rech zjednodusenych vyukovych nepocitam). Od te doby jsem jich precetl asi 12. Cist tu prvni nebyla moc velika zabava, protoze jsem si neco musel hledat neco porad. Nicmene ted uz se ctenim nemam potize. Vcelku zvladam i poslech, ktery trenuju podobne.
Nicmene kdyz mam neco napsat nebo nedej boze rict je to stale nic moc... Casto kdyz neco pisu se do toho tak zamotam, ze to nakonec nedava smysl. Coz prepisu, nicmene pisu-li neco souvislejsiho nejsem schopen si nakonec byt jisty zda-li je to spravne. Bohuzel zpetna vazba veskera zadna. Mluveni je samozrejme nejhorsi a casto nez dokoncim vetu uz vim, ze to bylo spatne (spatny cas, predlozka a i takova treti osoba da zabrat). Utesuju se tim, ze si toho alespon vsimnu.
Posledniho pul roku mam hodinu tydne (zdarma v praci krom prazdnin). A zda se mi to, ze mi to nic moc neda. Mame na to nejakeho Americana cca 6 lidi a hodina vetsinou probiha tak, ze si proste jen povidame... A ani nikoho moc neopravuje. Myslim, ze mu to celkem vyhovuje, protoze se na to nemusi pripravovat. Na druhou stranu jsme v te skupine celkem pasivni v tom smyslu, ze to nikomu v zasade nevadi. Ackoli jednou jsme se o tom bavili a dosli k tomu, ze by bylo fajn treba kazdou druhou hodinu delat nejake cviceni ci podobne. Z toho po jedne hodine seslo. Tak nevim, jestli nemam po prazdninach jit k nekomu jinemu. Je ale otazka, jestli by mi to nakonec prislo lepsi a jedna hodine tydne cloveka taky nespasi...
Kazdopadne co jsem tim chtel rict je, ze neco poslouchat je sice pekne, ale clovek si tim zlepsi jen poslech a v ostatnich oblastech bude stagnovat. A naucit se pouzivat anglictinu aktivne bez zpetne vazby mi neprijde dost dobre mozne... |