Zazněla tady spousta podnětných myšlenek. To miluju, materiál k přemýšlení.
Každopadně si nedokážu představit úžasnější život než ten který prožívám.
Pěkná odrazná myšlenková konstrukce.
Za sebe mohu říci, že si jej představit dovedu, nijak tím ale neříkám, že bych jej chtěl žít. Představy a přání jsou tu od toho, aby nebyly vyplněny. Pak by ztratily své kouzlo. Můžeme o nich snít, skládat písně, psát básně a romány. Můžeme se jimi opájet, ale nohama je třeba stát pevně na zemi.
Žít chci ten život, který žiji. Protože je to ten, o který jsem se svým každodenním konáním přičinil, tedy jsem se o něj do jisté míry zasloužil. A tak je to jediné, co mi přináleží. Ten, o který jsem se nezasloužil mi nepřísluší, snít o něm však může být krásné.
Současně tato odrazná myšlenková konstrukce říká, a to považuji za podstatné, že náš život žijeme v prostředí, které nás nedeterminovalo. Můžeme hovořit o štěstí. Vždycky v této situaci připomínám Dmitrije Šostakoviče. Jeho utrpení přesáhlo míru snesitelnosti. On svůj život takto žít nechtěl, ale prostředí mu nedovolilo žít jiný. Hovořme o převelikém štěstí, že jsme v prostředí, které nám umožňuje volby a svobodně projevovaný názor. Fýrerů, bezskrupulózních dozorců, malejch i velkejch PN je všude plno, a jak se třesou na to, aby nám přikazovali, co si máme myslet a jak máme být poslušní. |
Registrace nového uživatele 
