Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Náš Lopuch Vám
vytře zrak

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub Nelze jinak než... [ŽP: 24 týdnů] (kategorie Literatura) moderuje pingu.
Archiv
Domovská stránka aktualizována 28.7.2019 17:46


...si to zapsat

Můj nejoblíbenější spisovatel William Saroyan se v jedné knize zamýšlí:

"Hodně se cituje, hodně se traduje. Vypráví se mnoho nejrůznějších příběhů,
sepisují se dějiny, podávají se zprávy, uvádějí vysvětlení,
ale řekl vůbec někdy někdo něco?"


Pokud vás něco při četbě natolik upoutává, že si to zapisujete jako já, budu ráda, když se o to podělíte.
Vypisování při četbě je mojí dlouholetou posedlostí a zajímá mě, jestli tímto syndromem trpí ještě někdo jiný.


       
Hranice jsou neomezené - nemusí se jednat jen o zápisky z literárních děl, mohou to být jakékoli oblíbené výroky.
Když budete mít chuť nebo nutnost svůj výběr nějak okomentovat a zdůvodnit, budu jen ráda.

Dávejte sem vše, co vás někdy rozesmálo, dojalo, ohromilo, okouzlilo, rozplakalo, rozčílilo...
nebo vás to prostě jen zaujalo.

Teď mě napadlo, že to ani nemusí být výroky slovní, ale i obrazové nebo zvukové.
Můžete tu odkázat na oblíbené výtvarné počiny nebo hudební lásky, které vám někdy "něco" sdělily...
  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 237 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
pingu pingu Nothing good ever ends. - zvu Vás do klubu Kate Winslet. 1.9.2008 09:29  2642
Jsme dva. Dva na všechno – na lásku, na život, na boj i bolest a na hodiny štěstí. Dva na výhry i prohry, na život i na smrt – dva.
Karel Čapek
pingu pingu Nothing good ever ends. - zvu Vás do klubu Kate Winslet. 1.9.2008 09:28  2641
Život je jen otevření a zavření očí. Záleží pouze na tom, co během této krátké chvíle uvidíš.
Christian Friedrich Hebbel
rooz Rooz Za polem je les a ten je plný kostí... 30.8.2008 12:07  2640
Romain Rolland - Okouzlená duše"... Jiná na jejím místě by nebyla štěstí odhodila. Proč je nedovedla přijmout? Proč nemohla obětovat část své povahy?... Ale ne, ona nemohla! Jak je život špatně zařízen! Člověk nemůže být bez vzájemné náklonosti a nemůže také být bez nezávislosti. Jedno je tak posvátné jako druhé. Jedno právě jako druhé je potřebné dechu našich plic. Jak je smířit? ..."
pingu pingu Nothing good ever ends. - zvu Vás do klubu Kate Winslet. 26.8.2008 21:01  2639
Jiří ŽáčekDítě potřebuje věřit tomu, že svět má smysl, že život je dobrý a že je to dar. Když mu tuhle iluzi vezmete moc brzo a zasadíte mu do dušičky semena beznaděje, odrovnáte ho na celý život. Děti se samy vyrovnají, když poporostou, s tím, že svět není jednoduchý, černobílý, že život není jako v knížkách, ve filmu, že pravda může být lží a lež pravdou. Nejdůležitější je u nich podporovat myšlení – ne jenom to racionální, to kalkulantské, ale myšlení hlavou a srdcem.
margot margot 24.8.2008 08:02  2638
Anton Hykish - Milujte královnuNa okamžik jí bylo líto, že ji už nikdo neobdivuje ani nelituje. Věděla z vlastní zkušenosti, že největší nepřítel vladaře je samota, a kdo se s ní smíří, nepřestave být člověkem, ale přestane být dobrým vladařem. Protože všechno, co tu máme, počítaje do toho i naše životy, je nám jen svěřeno do užívání a nikdy nejsme zodpovědni jen sobě.
A teď, pár minut po deváté večer, je už všechno tiché a nad městem se zdvihá listopadová mlha. Mrtvé se z toho potácení ve výšinách točí hlava. Pod sebou vidí světlá města jako na obrovském stole. Najednou se stolní deska otočí a obrazce světel se překlopí na oblohu. Žena v černém si myslí, že se konečně vznáší k nebesům, ke Kantovu hvězdnému nebi. Ve skutečnosti se vnořuje do ulic a do oken bdícího města, nad postele a stoly, kolébky a sporáky. Do lidských srdcí, v nichž se cosi skrývá a předzvěstí je snad úsměv nikdy nepominutelné matky.
pankaplan panKaplan 19.8.2008 10:41  2637
Tentokrát Voskovec Werichovi - a pro uvedení souvislostí uvádím, že se jedná o dopis krátce po smrti jeho druhé manželky Anne. Nechci to nijak komentovat, protože to je naprosto zbytečný. Jen pro přesnost, je to dopis z října 1958 a některé výrazy, které byly "pod čarou vysvětleny" jsem rovnou upravil.

Život je jako byt, z něhož nelze dát výpověď, ale kde domácí má veškere privileje. Tam tě nastěhujou co nemluvně, a ani ti neřeknou, jak dlouhá je ta nájemní smlouva. Vystěhovat se nemůžeš, leda vyskočit z okna. (A všecky ty byty jsou vysoko.) Domácí ti nikdy nevymaluje, nezatopí a nic nespraví. To všecko musíš sám. A najednou dostaneš výpověď a proti tomu není odvolání. Čili naskytá se auto-citát: "Tohle přece není žádné bydlení" (ze hry Caesar). K tomu mohu jen zas opakovat, "že je to jediný, co člověk má". A není alternativy, leda, jak už jsem řek, skočit z okna. Myslím si, ač ne ustavičně, že blbej byt je lepší než nic - a pak ovšem s tím, že při vší své pýše člověk dovede být skromný, ona i v tom děsným bytě byla taková nádherná odpoledne, když tam padlo na chvíli sluníčko - a člověk si může myslet, že třeba zase ještě nějaký takový krásný odpoledne se napřesrok na jaře přihodí - esli do tý doby ta výpověď nepřijde.
pankaplan panKaplan 17.8.2008 14:42  2636
Werich Voskovcovi, 15.II. 1957Je divné a od jinak moudré přírody dosti neočekávané, že to zařizuje s lidmi tak, jak to zařizuje. Když si jsi mladej, máš plno síly a výdrže, ale celkem hovno víš. Když jsi starej, věděl bys a chtěl bys toho udělat haldy, ale jsi unaven a končíš. Takže ta Příroda není bez vady.
hatifnat hatifnat on a spaceship somewhere - sailing across an empty sea 15.8.2008 08:11  2635
Pavel Eisner - Čeština poklepem a poslechemNež právě to je největší slávou slov, když s nimi ne a ne hnout.

(Prekladatelske prokleti jednou vetou.)
anka Anka Když je někde něco dobrého k sežrání, - tak je rouhání to nesežrat. 13.8.2008 15:15  2634
Ad anketaTo strašně záleží... Jsou různé "typy" dní. Jsou spíš místa nebo situace, kdy se mi čte lépe než jindy.
Ve vaně, na pláži, ve vlaku (když nad tím neusnu), hodně pozdě v noci, kdy už všichni kolem spí a já vím, že ráno nemusím vstávat.
Ale ze všeho nejraději jsem měla, když jsme s bráchou byli malí a jezdili jsme s babičkou, dědou a prababičkou na chalupu. Spali jsme v jedné mísnosti s prababičkou. Večer, když jsme vlezli do postele, v kamnech praskal oheň, byla tma a jen na druhém konci pokoje svítila lampička u babiččiny váledny a ona nám předčítala. Takovou chalupářskou všehochuť toho, co se tam za pár let nashromáždilo a my stále vyžadovali to stejné dokolečka. Staré Mateřídoušky, Erbenovu Kytici, jakési magazíny (něco jako je dnes Reader´s Digest Výběr, obzvláště jsme vyžadovali jeden článek o kulovém blesku a o tom, jak se s ním různí lidé setkali). A když nám babička nečetla, tak zpívala. To bylo poprvé a naposledy v mém životě, kdy jsem se nestyděla zpívat nahlas (protože jsem takové dřevo, že i ve školce, když všichni zpívali, tak já musela recitovat). Byly to písničky, které jsem většinou znala jen od ní a pak jsem je už nikdy neslyšela, třeba Skákal brabčák v trníčku. Ano, zní to asi spíš směšně:)) Ale tuto písničku (nebo aspoň to torzo, které si z ní pamatuju) si občas večer broukám dodnes:)
shelle Shelle - Good Service 13.8.2008 09:52  2633
Nove zahlavi super, jako vzdy.
pankaplan panKaplan 12.8.2008 14:41  2630
K anketě: Podvečerní klid a vidina, že už ten den nic nemusím dělat jsou ideální podmínky pro klidnou četbu :)

A záhlaví je (jako obvykle) moc krásné :)
pingu pingu Nothing good ever ends. - zvu Vás do klubu Kate Winslet. 11.8.2008 23:00  2629
A vytvořila jsem i nové obrázkové "knižní" záhlaví :)
pingu pingu Nothing good ever ends. - zvu Vás do klubu Kate Winslet. 11.8.2008 22:29  2628
Nová anketaMáme novou anketu, tak hlasujme a komentujme, pokud bude třeba :)
pingu pingu Nothing good ever ends. - zvu Vás do klubu Kate Winslet. 11.8.2008 22:26  2627
Sergej JeseninNa shledanou, drahý, na shledanou,
zůstaneš v mém srdci navěky.
Spočten osud, není na vybranou
Svede nás až zítřek daleký.
Umírat – na tom nic nového není.
Ani žít však není novější
laura Laura 100% sure! 11.8.2008 09:42  2626
Lenka Procházková - Slunce v úplňkuPři druhé ráně obuškem klesl na kolena, ale okamžitě mu vytanuly Claudovy rady, a tak se překulil na záda, skrčil nohy a rukama si chránil obličej.
„My to vidíme!“ křičel svědecký hlas ženy. „Vidíme to!“ Ale zuřivost esenbáků to neoslabilo.
Ve sběrném autobuse, do kterého je pak odvlekli, už seděli další zmlácení a zkopaní. Byla tu téměř tma, okna byla zatřená, ale než dojeli dolů k Jindřišské, vyrýpal si klíčem průhled. Obrněný transportér se mezitím už vzdálil k jiným bojovým úkolům, zbyly po něm jen rozházené popelnice a sajrajt kolem. Ale když projeli pokropenou Panskou do ulice Na Příkopech, viděl, že ta tramvaj tam pořád trčí. Uvnitř se svítilo, ale lidé tam už nebyli. Pohmožděné tělo ho bolelo, připadal si jako horník vytažený ze závalu, nejvíc pálila rána vzadu na hlavě, pod prsty ucítil lepkavost, ale neměl čas se tomu věnovat. Prosmykl se kolem Julka, který si v záklonu přidržoval na nose kapesník, k uličce, aby měl výhled na esenbáky vpředu. „Jsou jenom čtyři,“ zašeptal.

[ 237 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt