AntonyJak píšu, o Kratochvílovi mnoho nevím, a možná se mi tady urodilo nahodilé, krátké spojení. Jde mi o to, že se oba vystavili určitým volbám, čemuž se řada umělců prostě vyhne a není to vždycky ctnost, a každý se s nimi vypořádal po svém. Podobné osudy bývají zajímavé. Nepodlehnout, když není čemu, a nezaprodat, když není co, není zas tak složité.
Nezvalovi šlo básnění až moc lehko (zdaleka nevytvořil vyrovnané dílo, i citovaná věc by se dala zkritizovat) a byl strašně nenažraný, poživačný, ve všem. Angažovanou tvorbu nebral jako něco zásadního, nestála ho velké úsilí - "chtěli po mně Zpěv míru, tak jsem jim ho vysral" - což byla jeho slabost. Měl velkou živočišnou energii, muselo být náročné ji kočírovat. Takový Březina-Jebavý byl spíš asketa, v realitě ho moc nedrželo. |