DesdichadoPřesně to si myslím - kvantitativními metodami, ručními i automatizovanými, můžeš zkoumat něco, co se dá měřit, spočítat. Klidně i hustotu a rozložení předem definovaného prvku uvnitř díla, nejde jenom o to, že někdo toho napsal "hodně". V hudbě můžeš vysledovat typickou posloupnost určitých not, například. Kvantita je vlastně statistika, dá se s ní pracovat, akorát nám (na rozdíl třeba od sociologie, ať zůstanu v humanitních oborech) u umění prostě vůbec nic neřekne. Dělají se podobné pokusy v poezii s měřením rytmu nebo rozložením hlásek, ale mně to připadá prostě strašné, nejen zbytečné, ale aktivně špatné. Poezie spočívá v něčem úplně jiném a nikdo jiný než živý člověk, pro kterého je určená, to uvidět nemůže.
Četla jsem třeba studii, která statistickými metodami zkoumala žánrové proměny anglické literatury v 18. století, tehdy už byl tamější knižní trh dost rozvinutý a vycházela spousta populárního čtiva. To nemá nikdo šanci učíst ani vůbec fyzicky nechat projít rukama, přitom jako informace o vývoji tohle zajímavé je. Taky jsem četla studii z filmové vědy, kde autor zkoumal detektivky typu Kriminálka Miami a počítal, tehdy ručně !!! pomocí clickeru, jak dlouho trvají jednotlivé záběry, a něco z toho vyvozoval. U podobných výzkumů si ťukám na čelo. Zrovna tenhle ale byl dost úspěšný - ono to zní tak vědecky, máš v textu tabulky... aneb humanitní vědy se snaží přiblížit těm tvrdým přírodním a od základů je to špatně.
Máš taky pravdu, že o spoustě umělců a umění nemáme přímé zprávy a mnohdy ani ty zprostředkované, kdy se nedochová dílo, ale nějaké svědectví o něm ano. Zpěv je velice dobrý příklad. |