Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Modrá je dobrá
zelená je lepší

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub Hudební klub [ŽP: 6 týdnů] (kategorie Hudba) moderují postKF, Antony.
Archiv

V tomhle klubu si budeme povídat o hudbě a různých příbuzných tématech. Třeba o zvuku, který její poslech značně ovlivňuje.
Motto:
"ten vesmír hudby, to je tak neuvěřitelná nádhera.... a pro jednu duši je tento prostor naprosto nekonečný a nevyčerpatelný ... člověk pochytí za život jen mizivé procento (ani ne) té nádhery. A zaplaťpánbů alespoň za to." (puschpull)
Dlouhodobé téma :
Nahrávky, které mne zaujaly, a proč
Další téma se bude točit kolem aktuálního vydavatelského dění :
TIPY na TOP alba 2022
Antony:
FOR ABSENT FRIENDS - Disappear (2022)
GREEN ASPHALT - Green Asphalt (2022)
VITSKÄR SÜDEN - The Faceless King (2022)
REALE ACCADEMIA DI MUSICA - Lame di Luce (2022)
CRIPPLED BLACK PHOENIX - Banefyre (2022)
COSMOGRAF - Heroic Materials (2022)
KING BUFFALO - Regenerator (2022)
NAXATRAS - IV (2022)
LORD VIGO - We Shall Overcome (2022)

puschpull:
CRIPPLED BLACK PHOENIX - Banefyre (2022)
COSMOGRAF - Heroic Materials (2022)
GREEN ASPHALT - Green Asphalt (2022)
SIGH - Shiki (2022)
NAXATRAS - IV (2022)
KING BUFFALO - Regenerator (2022)
GALAHAD - The Last Great Adventurer (2022)
suchos:
VITSKÄR SÜDEN - The Faceless King (2022)
MISCRANCE - Convergence (2022)
SIGH - Shiki (2022)
SEAX - Speed Inferno (2022)
AUTOENESIS - Moon of Foul Magics (2022)
OUT OF THE BEARDSPACE - Like Moths To A Flame (2022)
CB3 - Exploration (2022)
MAJOR PARKINSON - A Night At The Library (2022)
NAXATRAS - IV (2022)
PHANTOM SPELL - Immortal's Requiem (2022)
NEGATIVE PLANE - The Pact... (2022)
LORD VIGO - We Shall Overcome (2022)
MISANTHROPE - Les déclinistes (2022)

Dutch:
VITSKÄR SÜDEN - The Faceless King (2022)
COSMOGRAF - Heroic Materials (2022)
NAXATRAS - IV (2022)
slava:
Jeff Michaels - Space Debris (2022)
LONG DISTANCE CALLING - Eraser (2022)
Brian Eno - FOREVERANDEVERNOMORE (2022)
Camo & Krooked & Mefjus – Overture single (2022)
The SMILE - A Light For Attracting Attention (2022)
Frank Zappa - ZAPPA ’75: Zagreb/Ljubljana (2022)
Richard Müller - Čierna labuť biela vrana (2022)
DUNAJ – Za vodou (2022)
Cécile McLorin Salvant – Ghost Song (2022)
CRIPPLED BLACK PHOENIX - Banefyre (2022)
KING BUFFALO - Regenerator (2022)
GREEN ASPHALT - Green Asphalt (2022)
VITSKÄR SÜDEN - The Faceless King (2022)
Van Morrison - What’s It Gonna Take? (2022)
Vangelis – Juno to Jupiter (2022)
Jean Michel Jarre – Oxymore (2022)
Jan Hammer – Seasons pt.2 (2022)
JETHRO TULL – The Zealot Gene (2022)
Mata Atlântica & Markus Reuter - Retiro e Ritmo (2022)
Markus Reuter, Fabio Trentini & Asaf Sirkis – Truce 2 (2022)
  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 14354 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
judith Judith Driftuji a sním - o hudbě. 21.4.2024 20:51  26521
RecenzeHezkyyyy... ti to trpaslík nadiktoval! Toho se drž!
:)
antony Antony Jsem DR SNOP / Klaun ve věku hudby - Pravda o G.AY klubu hešíků 21.4.2024 20:39  26520
Robert PLANT - Pictures At Eleven (1982) Black vinyl, Japan edition, Swan Song P-11225

Můžeme si říkat co by, jak by, kam by, kdyby. Kdyby LED ZEPPELIN setrvali naživu a hráli dál. Na "kdyby" se ale nehraje, alternativní historie neexistuje, alespoň tedy ne v prokazatelné formě, musíme tak vycházet ze známých faktů a skutečností.

Pan Robert Anthony Plant se narodil 20. srpna 1948 ve West Bromwich v hrabství Staffordshire v Anglii. V šestnácti letech odešel z domova, aby se mohl intenzívně zabývat hudbou. Zpíval s různými kapelami, a brzy si získal pověst mladíka s hlasem plným síly. Během působení v kapele The HOBBSTWEDDLE jej oslovil kytarista Jimmy Page, který byl jeho způsobem zpěvu ohromen a chtěl jej angažovat do The YARDBIRDS, kde tehdy hrál. Jenže ti se rozpadli a tak v sestavě Plant-Page-Jones-Bonham nakonec podnikli skandinávské turné pod názvem The NEW YARDBIRDS (ačkoli na plakátech je psali bez onoho „The“, a občas i jen jako YARDBIRDS, k nelibosti majitelů tohoto názvu), aby se od 19. října 1968 jmenovali LED ZEPPELIN. Vzápětí natočili debutové album a stali se součástí rockové historie.

Čas oponou trhnul, uplynulo více než 12 let a ukončení existence LED ZEPPELIN oficiálním prohlášením 4. prosince 1980 postavilo všechny zbylé hudebníky před otázku, co dál. Robert Plant založil hned následujícího roku skupinu The HONEYDRIPPERS, která své jediné pětiskladbové Elvisovsky laděné minialbum The Honeydrippers: Volume One vydala až v roce 1984. Jinak se v osmdesátých letech hlavně věnoval sólové kariéře pod svým vlastním jménem. To v dané atmosféře velkých očekávání nebylo nijak snadné ani jednoznačné.

Uvažme, že se psal rok 1982. Klasický hardrock byl mrtvý, metal s new wave neťukali na dveře, ale rovnou se jimi vyvrácenými z pantů hrnuli dovnitř dění šoubyznysu. Co v takové době hrát a neztratit sám sebe?

Plant ve svých skladbách zřetelně objevuje nové postupy, které v LED ZEPPELIN nemohl nebo nechtěl realizovat, současně rozvíjí a posouvá věci již slyšené. To dohromady dává spolehlivě fungující stavbu, neboť pojivem jednotlivých prvků je čirý talent a interpretační mistrovství všech zúčastněných. Obzvláště vypečenou dvojku tvořili bubeníci Phil Collins & Cozy Powell. Pánové dosti rozdílného švihu a přesto v nahrávce solidně koexistující. Fungující rozmanitost je tímto jen podtržena.

Další instrumentalisty tvoří kytarista Robbie Blunt (současně je spoluautorem všech skladeb), klávesák Jezz Woodroffe (autorsky se podílí na dvou skladbách), basista Paul Martinez a v jedné skladbě hostuje na saxofon Raphael Ravenscroft. S nimi se podařilo vyšlehat koktejl velmi životaschopných skladeb, co dovolují zapomenout na cokoli předchozího a umožňují s potěšením věnovat se právě existující hudební inkarnaci hvězdného vokalisty.

Všechny skladby na albu oplývají bohatostí toho, čemu se říká "groove". Zde způsobem, který uchopí a pomalu vstřebává. Charismatická jiskřivost každého songu získává pozornost, opakované poslechy tento efekt jen zesilují. Hudební prostor je odlehčený až průsvitný, při zachování úderné, místy až funkové, důraznosti. Je pěkně vidět hluboko do struktury skladeb a lze se proplétat předivem nástrojových linek. Tato průzračnost je pro mne jako pro posluchače velmi libá. Vzácná vlastnost, se kterou bych se rád setkával u více nahrávek slavných jmen. Zde je v koncentrované formě.

Vedle „obyčejně“ skvělých skladeb jsou tu totální flákance. Totální, protože mě pokaždý sežvejkají a vyplivnou celýho zhulenýho na mol. Shodou okolností, a jistě to není náhoda, jsou to tracky, které odbubnoval Cozy Powell. Hraje s feelingem, jenž pozoruhodně zpřítomňuje zesnulého Johna Bonhama.

Prvním z nich je Slow Dancer, který uzavírá „A“ stranu původního LP. Jeho chvějivá textura posmutnělých a světélkujících tónů je vykreslena dramatickými kytarově klávesovými riffy, které jako by se vynořily odněkud z Physical Graffiti (1975). Při poslechu mne přikovává neústupný pohyb vpřed, jako když se fascinující kolos brodí se hustým dehtem beznaděje, na ramenou nese přeživší, a nenechává je upadnout do vln nekonečného zoufalství. Monumentální song.

Druhým monstrem, co tu na mne číhá, je Like I've Never Been Gone, předposlední skladba alba. Je nezvykle do sebe introvertně zahloubaná a dává rozkvést zádumčivým náladám z autorské palety. V tomhle smyslu se jí blíží i Moonlight In Samosa, ale tam chybí ta Powellovská prda na spodku. Zde díky ní vzniká oscilující gradace, co přichází v pozvolných pulsech, čímž připomene pro změnu desku Presence (1976). Provazce hlasových a instrumentálních linek se tu umně splétají v převelice silný proud emocí. Hodně velká a neobyčejná věc. Jako zajímavost dodám, že na CD vydání je v bonusech tato skladba v živém provedení, kde ji odehrál Collins a má stopáž o dvě minuty delší.

Další písně nejsou o nic horší. Plant v nich předvádí vokální meandry, rozdává náznaky funku a reggae, opakuje fráze, dovoluje si záseky a další finesy, které později plně rozvinul na Shaken 'n' Stirred (1985). Ku prospěchu využívá možností chladných novovlnných aranží, aby je jako zrcadlovou plochu použil k vystřelení gejzírů drobných tónů, co v prostoru vykreslí hru holografických vzorů a obrazců. Fascinující poslouchaná.

Plant v úvodu položenou otázku vyřešil elegantně a stvořil slušně životaschopného rockového hybrida. Jednoduše řečeno - zní moderně, ale nijak nepodlehl. Stojí pevně jako maják nad hladinou a trendy jej obtékají. Jestli by takto vypadali LED ZEPPELIN model eighties můžeme jen spekulovat. Robertovi tohle sedlo dokonale a já si jeho debutní album užívám na pět plnotučných hvězd.

*****
antony Antony Jsem DR SNOP / Klaun ve věku hudby - Pravda o G.AY klubu hešíků 21.4.2024 20:37  26519
DesdichadoAha. A já myslel, že si jeho jméno Číňani zkrátili, aby se jim lépe vyslovoval. A nepřebývá "T", ale "te".. ;)
desdichado Desdichado Dostal jsem datovou schránku. - Dá se to léčit? 21.4.2024 20:31  26517
Ti tam přebývá T ... to je Krček od krku (s tím má praxi Mydlář, ten ho mydlil).
antony Antony Jsem DR SNOP / Klaun ve věku hudby - Pravda o G.AY klubu hešíků 21.4.2024 20:22  26516
DesdichadoNa Krtečka teď mají autorská práva Číňani.. :)
Je to aspoň čínsky?
antony Antony Jsem DR SNOP / Klaun ve věku hudby - Pravda o G.AY klubu hešíků 21.4.2024 20:21  26515
Víc jak rok jsem nenapsal plnotučnou recenzi. Že by přišla krize?
No, furt lepší napsat jednu pořádnou za rok, než z povinnosti každý týden nahýkat do klávesnice rutinní paskvil.

Tož dneska tady jednu fungl novou dostanete.
desdichado Desdichado Dostal jsem datovou schránku. - Dá se to léčit? 21.4.2024 20:18  26514
Antony ( ͡~ ͜ʖ ͡°)
desdichado Desdichado Dostal jsem datovou schránku. - Dá se to léčit? 21.4.2024 20:16  26513
A něco vážnějšího (a náročnějšího):
Jaroslav Krček (* 22. dubna 1939 Čtyři Dvory) - Symfonie č. 3 Jan Amos Komenský, op. 95 (1990) - recitace Radovan Lukavský
Nezdá se to, ale Krček má zítra 85 let!
antony Antony Jsem DR SNOP / Klaun ve věku hudby - Pravda o G.AY klubu hešíků 21.4.2024 20:15  26512
DesdichadoHéraklés - ten jeho obleček mě připomínal Krytona.. :)
antony Antony Jsem DR SNOP / Klaun ve věku hudby - Pravda o G.AY klubu hešíků 21.4.2024 20:14  26511
JuriDYING FETUS
Známé jméno, klasikové stylu. Na jejich pojetí je znát ta stará škola, kdy je jedná vlastně o thrash metal geneticky modifikovaný vokálem a občasnými grindy. Móc dobrá muzika. Po VR rád sáhnu, díky!
desdichado Desdichado Dostal jsem datovou schránku. - Dá se to léčit? 21.4.2024 20:10  26510
Filoktétés mě už tolik nevzal. Scénické zpracování stojí za prd.
Jsem vás varoval! ☺ (Ale hambatý Héraklés tam je!)
antony Antony Jsem DR SNOP / Klaun ve věku hudby - Pravda o G.AY klubu hešíků 21.4.2024 19:58  26509
DesdichadoJan Klusák: Príapeia pro hoboj (1986)
Tohle je ovšem nádhera. Skladba brnká na moju dušu, rezonuje a souzní.

Filoktétés mě už tolik nevzal. Scénické zpracování stojí za prd.

Krátký záznam ze hry Akt je krásný dokument, za ten veliké díky. Ještě víc neš Klusák je tam pro mne legendou Karel Velebný. Hlavně, o pořadu "Jazzový herbář" jsem neměl ani potuchy, o to víc jsem rád, že jsem je takto mohl objevit. Luděk Hulan je další legenda. Tady je o něm nádherná dokument, kde vystupují další legendy:
Luděk Hulan: dokument
antony Antony Jsem DR SNOP / Klaun ve věku hudby - Pravda o G.AY klubu hešíků 21.4.2024 19:25  26508
PEARL JAM jsou jen jedním z mnoha důkazů, jak hudební průmysl mele, až piliny lítají. Hlušci si u toho slintnou.
antony Antony Jsem DR SNOP / Klaun ve věku hudby - Pravda o G.AY klubu hešíků 21.4.2024 19:23  26507
JudithMOON LETTERS
Opakovaně vynikající zážitek. Tohle má obrovský potenciál, vracím se k nim opakovaně.
Proto sem chodíme, abychom se opičili, kurňa pane Suzuki. A k opičárnám naváděli. Tak nedělej, nedělej..

JAZZ Q
Díky za poslech. 3x po sobě netřeba, ale podvědomí je silné.

Cassie KINOSHI'S SEED. - gratitude (2024)
Jo. Od prvního momentu až zalykavá dávka klouzavě plachtících emocí. Tohle chci fyzikálně. Moc dobrej tip, extrémně.
judith Judith Driftuji a sním - o hudbě. 21.4.2024 19:14  26506
Pár novinekTHE LUNNAR EFFECT: Sounds Of Green & Blue (2024)
Krásný obal. Londýnská skupina. V podstatě obyčejné rockové písničky, lehce retro psychedelické, lehce do stoneru. Zpěv: ječák hardrockového střihu, vzor sedmdesátá léta. Nic moc originálního, ale doposlouchala jsem.

GRIND: Grace And Misery (2024)
Německo, death / grind / thrash, vše s předponou post- neboli zas tak moc to nežerem. Prudké střihy, z atmosférické mlhy se vyloupne tu pokus sjet schody na šicím stroji, tu "fakt jsem zlej, boj se mě" bu bu bu. Tři skladby stačí, drahoušci.

MARTIKOR: Acedia (2024)
Debutový one man projekt (typ: umím všechno kromě bicích), zadumaný a též post-ově odcizený black / doom. Tohle mě chytlo, album se poslouchá jako celek, čichám tam člověčinu, i když se tedy zdatně schovává (obal je výmluvný).

[ 14354 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt