Pojďte se raději bavit o povídkách :)Hlavním tahounem domácí sekce měl asi být Josef Pecinovský. Ale na rozdíl od nedávného Stavitele nepřichází Věrozvěst s žádným zvlášť originálním nápadem. Tedy teoreticky by takovým nápadem mohly být „meandry“, ale autor jejich potenciál moc nevyužije. Zato je v povídce pár spíše zbytečných scén (Najednou se přede mnou objevil svalovec. Nikdo neví, odkud se tam vzal, ale byl fakt hodně svalnatej. Jo a měl meč. Tak jsem ho zastřelil. Sice mi teď nebude chvíli chutnat, ale což, chtěli jste tam akční scénu, máte ji mít.)
Bleskojem začíná jako taková taškařice od nás z hospůdky, ale vzápětí se rozjede do vcelku čtivého a zajímavého příběhu. Pokud nebudeme moc polemizovat o možnostech získáváni energie z blesků, je to nakonec nejlepší domácí povídka čísla.
Povídce Zaťukej… možná uškodilo zmenšení písma za cílem jejího stlačení na jednu stránku a fakt, že text nedoplňuje žádná hodně sugestivní ilustrace. Každopádně obzvlášť v porovnání s Krvavým deštěm a Atamansim mi přišla taková… no… naivní asi není to správné slovo, ale bude muset stačit.
Beth Bernobichová působí při prvním seznámení jako schopná vypravěčka a psycholožka. Jen volba hlavní hrdinky (urozená mladá dáma, která řeší kritické situace mezi jednotlivými milostnými vzplanutími) odkazuje spíše na pseudohistorické romány pro ženy než na SF z alternativní minulosti. Navíc mě zamrzelo, že autorka pozměněnou historickou mapu Evropy ve Zlaté chobotnici v podstatě k ničemu nevyužije. To Epilog je jinčí nářez. Čekal jsem něco klasického, ale nic takhle strašně moc klasického. Námět se z dnešního pohledu zdá neskutečně provařený (ale možná se tak zdál už roku 62, nevím), není tu žádná úderná pointa, ale přece jen… čte se to jedním dechem. Z textu sála Andersonova fascinace světem, který vytvořil; logické díry (kde se na planetě vzalo tolik kovu?) přeskakuje s mladickým nadšením. A čtenář si může být jist, že se hrdinové nakonec zachrání nějakým vědecko-technickým fíglem, tedy že se povídka obejde bez závěrečné střelby&mlácení, které v dnešní době považujeme za tak nezbytné. Chápu, že časopis nemůže otiskovat příliš mnoho klasiky, ale jednou za čas je to věru příjemné. |
Registrace nového uživatele 
