OT: Životní radostiJednu si sem taky odložím. Pro mě je ohromná radost a úžas sledovat, co se z takové mrňavé kebulky stane během dvaceti let. Jak má každý člověk v sobě něco jedinečného a stačí jen vytvořit vhodné podmínky, aby to rozkvetlo. Učím na FF tvůrčí psaní a včera mě mládež naprosto dostala. Zadání bylo napsat dopis - vymyslet, kdo komu píše a co. Jeden kluk psal milostný dopis tetrisové kostky jiné tetrisové kostce. Jeden psal rorýsům, měl papír složený do vlaštovky a poté, co svůj text dramaticky přednesl, vypustil ho z okna na ulici. Jeden psal spolužačce, která seděla vedle něj, a psal přímo o téhle chvíli jakoby z daleké budoucnosti, ještě do toho stihl zamontovat i její téma, které mezitím prozradila. Další napsal předvolání k soudu pro Pata a Mata. Jedna studentka psala dopis Brna Praze. Další měla celou korespondenci dvou svých různých já, optimistického a pesimistického, o dnešním světě. Jiná psala svojí myšlence, která se jí pořád vrací. Další si napsala vyčítavý dopis od své kočky, kterou nechala u rodičů. Atd. Prostě v každé hlavě celý osobitý svět, ohromná imaginace, vyjadřovací schopnosti. A já beru peníze (ne moc velké :)) za to, že se tam s nimi řehtám, co vymysleli. Jak pravil klasik, život je krásnej. |