JudithVýchovná role morbidního folklóru bývá zmiňována, stejně jako třeba veřejných poprav. Jsem v tomhle směru skeptický, ať ve smyslu, zda jako výchovná byla vůbec míněna, či ve smyslu, zda měla jako hořká meducína nějaký účinek. Domnívám se, že morytáty, krvavé balady a kramářské písně plnily roli dnešního bulváru a hororových příběhů. Zpívaná show pro davy, jiných masmediálních prostředků nemaje. Lidi mají rádi krev a senzace, těmito písněmi byla tato touha nasycena. Výchovně kulturní poselství bych nepřeceňoval. Že se tematiku dnes snažíme nahlížet prizmatem humnění velikolepého je jen náš historický optimizmus.
Byl bych strašně nerad, kdyby to vypadalo, že se tvorbu Zuzany Homolové snažím nějak snižovat. Ona je unikát (i když na naší scéně ne ojedinělý, srovnej např. Morytáty a balady (1993), kde se některé písně z repertoáru Homolové vyskytují, nebo určité věci od Hutky, či již zmíněných Ulrychových), působí velmi osobitě a pěvecky břitce. Autorsky z hlediska textů není původní, tam můžeme jen komentovat její výběr. Nejvíce mi sedí na desce se Stivínem, tam se skutečná poetika projevuje tak, že ji ostatní vlivy nerozdrobí.
|
Registrace nového uživatele 
