Trochu obecněji. My dnes žijeme v extrémně náročné době, na přelomu epoch, jelikož díky internetu máme možnost vnímat (s pocitem bezprostředního, přímého poznání) v reálném čase dění na celém světě. Je to třesk srovnatelný se zámořskými objevy nebo rozšířením obrazu světa díky železnici a novinám, tedy průmyslové revoluci a souběžnému nárůstu gramotnosti.
Přičemž v hlavě máme pořád výbavu, která odpovídá mladší době kamenné - mozek na vývoj světa reaguje, ale má holt svoje tempo. Nadmíra podnětů všeho rázu nemá obdoby a různí lidé ji zvládají různě. Někomu pod civilizačním náporem a z něj plynoucím stresem selže zdraví, jiný se chytí na konspirační teorie, další neunese pohled na zprávy, protože ho to prožitkově drtí. Každý má slabé místo někde jinde. K tomu, co zažíváme, lidé nebyli nikdy stavění.
Emoce jsou stejně důležité jako racionální argumenty, patří k základní lidské výbavě, pomáhají nám orientovat se ve světě. Potřeba bezpečí a jistoty je stejně reálná jako potřeba autonomie a samostatnosti - tohle jsou dvě základní síly, které se začínají prát u dvouletých dětí a nepřestanou, dokud člověk osobnostně nedozraje. S padesátkou za rohem mám občas dojem, že se tam pomalu blížím. Je to těžký, fakt že jo. Každý to nedá.
Nevím, jak tohle všechno vybalancovat. Úkol na Nobelovku, bez přehánění. Když se vrátíme k otázce placatého zvuku, nepřesvědčily mě racionální argumenty ani síla něčí osobnosti. Přesvědčilo mě, že jsem si opakovaně zakusila, jak odlišný může být prožitek, o kolik lepší a vlastně úplně jiné to je, když mám k dispozici zvukově kvalitní záznam. S podprůměrným technickým vybavením, průměrným sluchem a nadprůměrným prožitkovým aparátem :)
Argumenty a měřitelné údaje přicházejí až potom. Pomáhají do věci vnést nějaký systém a moci o ní srozumitelně hovořit, samy o sobě ale vlastně nic moc neznamenají. Upřímně, byly by mi šumák, kdybych neměla osobní prožitkovou zkušenost, libější dojem. Klíďo bych si řekla, že hudba přece není o číslech, netrápilo by mě to. Nebo možná jo, nevím. Stalo se to takhle.
Pro mě je poznání na prvním místě, chci vědět, jak věci jsou, chci jim rozumět. K tomu pro mě patří i to, že se občas ráda přesvědčím, že druhý vidí to, co já - bohatý vnitřní svět, vnímavost a představivost mohou člověka někdy dovést i do izolace a každého někde v hloubi trápí, když má pocit, že mu nikdo nerozumí, nevidí věci podobně. Nikdo nechce být letadlo :) Takže potřebě sounáležitosti svým způsobem též rozumím, i když bych jí osobně nechtěla dosahovat za cenu ohýbání reality. |
Registrace nového uživatele 
