Takže:K Teclové se nelze vyjádřit, nic o tom nevím, není ani psáno proč jí udělil milost a vůbec k tomu nejsou žádné relevantní podrobnosti. Na druhou stranu, seděla zjevně dva roky a možnost recidivy je patrně nízká. (Dost rozdíl vzhledem k nájemnému vrahovi a člověku, který se vůbec živil trestnou činností.)
Rangl je jiný případ, ale i tam je řečeno, že: " Jana Chalupová, ředitelka útvaru pro styk s veřejností, viděla Rangla jako oběť represivního systému: "Bachaři se na něho zaměřili víc než na jiné vězně a k agresi ho v podstatě dohnali." V roce 1994 mu byl prezidentem republiky prominut zbytek trestu. Až do října 1996 pobýval v psychiatrické léčebně." Možná ho spíš neměli pouštět z blázince. Na to se milost evidentně nevztahovala.
Takže asi největším problémem je ten Růžička.
Za Tomia se stydí i vlastní bratr, což mluví o mnohém. Akorát se snaží vyhnat nějaké volební body. Amnestie v roce 1990 byla účelově velká, neb nebyl nikdo, kdo by byl schopen dokladovat, že ten či onen byl sice zavřen za, dejme tomu, příživnictví, ale ve skutečnosti to byla jen záminka. Případně na někoho navlékli nějakou jinou trestnou činnost. Z vyslovených vrahů nebyl propuštěn nikdo. Že se pak někteří dali na vraždy je věc druhá (ale většina vrahů po roce 1990 pocházela z "nových" vrstev, a velká část byla občany CCCP - viz doznání jednoho vraha, který říkal: "Kdybych to já nevzal za 100000 korun, najde si nějakého Vasila, který to udělá za 25000; inu, otázka nabídky a poptávky, práce "Neviditelné ruky trhu").
Statistika kolik amnestovaných z roku 1990 se vrátilo zpět do basy IMHO neexistuje, ale dá se předpokládat, že většina příživníků a těch co seděli za defraudace či šmelinu s bony nebo nějací odsouzenci za dopravní nehody se do basy nevrátili.
A Tomio už není vtipný. Přežil se.
Poslední případ je sice smutný, ale podle data 5. března 2013 • 05:00 je to irelevantní pičovina a můžeš s tím jít leda tak do prdele. Aneb, kdyby stará Džugašviliová věděla co nosí pod srdcem, spáchala by harakiri a to ani nebyla Japonka. |