Alpy, den první, Mitterberg
Jak jsem psal v říjnu 2023, krávy kralují alpským úbočím. Osm měsíců poté se v tom utvrzuji tím spíše, že přítomny jsou v množství větším než malém. Dnešní relativně místní procházka mne v tom utvrdila.
Je zde docela deštivo, záměrem bylo zdolat nedaleký brdek Mitterberg korunovaný vrcholem Hohenbühel ve výšce 1581 m. Nevím, jak je to jinde, ale tady prostě vede většina značených tras přes pozemky se stády krav. To znamená, že na mapě naplánovaná túra se ukáže být zcela neproveditelnou a to ani po alternativních trasách.
Je to tady celkem protkané pěšinami, člověk by se zdánlivě mohl snadno dostat kamkoli si zamane. Není tomu tak. Překážkou není fyzická kondice, ale spíš odolnost vůči stádům sudokopytníků a produktům jejich metabolického traktu. Schopnost stáda krav vyprodukovat široké lány lejna je obdivuhodná. Za deště se to stává záležitostí pro silné žaludky. Jenže to nejsrandovnější jsou stejně vlastní zvířata se svojí náturou.
Pastviny jsou od sebe oddělovány ploty různých konstrukcí, od ostnatých drátů, přes natažené elektrické špagáty, až po různé dřevěné konstrukce. Nebohý turista má na cestě nastražené desítky bran, které musí otevřít a za sebou zavřít, to vše s vědomím, že vstupuje do hájemství skoro tunových živočichů, co nejsou vlídností zrovna obdařeni. Už jenom samotné odjišťování a zajišťování těch velkých a těžkých vrat vyžaduje vynalézavost, každá mají jiný systém. Občas je to úplný rébus. S dotírajícím stádem za zády obzvlášť.
Su z dědiny, vyrostl jsem mezi zvířaty, nebojím se jich. Krávy mají v sobě stádní instinkt, kdy člověka vnímají jako někoho, kdo jim dá nažrat, koho následují. A to tedy následují. Když jdete přes pastvinu a jednotlivá polehávající vemena se zvedají a jdou volným krokem s vámi, působí to dost zvláštně. Já kráčím důstojnou chůzí, stádo za mnou neméně důstojně. Někdy to holky vzdají a zase si lehnou, jindy jsou ve zvědavosti docela vytrvalé. Mluvím s nimi, krávy bučí, pohoda. Věřím ale, že slabší povahy by to nedaly.
V jeden moment si zase jako projdu jednou brankou a krávy se nadšeně hrnou ke mně. Až nějak moc nadšeně. Aha, voni to bejci. Jak se v germánsky mluvících zemích říká, ohne sranda. Sem si nejdřív povídal, to dám, ale nedal. Bejci zachovávali přesně nulový odstup, žádný respekt žduchali do mě tlamami a začali mne dost obklopovat. Viděl jsem, že se z úbočí stahují další, otočka, a velmi obezřetný odchod zpět. V jejich těsném područí jsme byl vyprovozen až k bráně. Zážitek z nezapomenutelných, od té doby jsem byl poněkud opatrnější.
Jinak výprava úspěšná, příroda dokonalá, Alpy jako vždy skvělé. Různými zacházkami se to natáhlo na 6 hodin, ušlo se jen 12 km, ale v horském terénu se to počítá jinak. Zítra plánuji solidnější výšlap, a to by bylo, aby se zase něco nepřihodilo.. :) |
Registrace nového uživatele 
