Toto Číslo(Ráno jsem byl u zubaře, tak jsem kousavější než obvykle. Omlouvám se všem.)
Nepřekvapím: Pro mne je jednoznačnou jedničkou Pod šednoucím mořem. Jedna hrdinka, nekonečná osamělost mezihvězdného prostoru a fyzika. Nic víc. Pravda, chvílemi je to malililičko lacině dojemné, ale i tak před Sherwoodem (nic o něm nevím, proč tam není medailonek?) hluboce smekám. Okamžiky, kdy Tessa v časové tísni přichází s šílenějšími a šílenějšími nápady a čtenář už v podvědomí chápe, jak to dopadne, patří k tomu nejsilnějšímu, co jsem zatím v XB-1 (a možná i v Ikarii posledních let) četl.
Nesdílím nadšení z Flynnových Větrů. Základní myšlenka (včetně závěrečné extrapolace) je výborná, ale věřím, že se z ní dalo vykřesat něco překvapivějšího než honička s křemíkovými tygry a „nečekaný výkřik děsu“ v irské hospodě.
Žalozpěv je (pokud si odmyslíte trochu machrování s terminologií) prachobyčejná ťapací fantasy o questu a cestě tam a zase zpátky, nechybí ani pohádkový vlak ani mluvící medvěd. A jako téměř každá ťapací fantasy je to vlastně nuda.
V domácí sekci servíruje Míla Linc řádný fantasy tatarák, ze kterého vedle krve kape temnota a sex. Jistě, Co přináší bouře je arciťbrak, ale jako takový mi přišel poctivě a profesionálně provedený. Žádné nablblé hláškování, žádná vtipná přirovnání, žádné kolísání kvality a tempa, žádné překombinované dějové zvraty. Pro danou cílovou skupinu je to, hádám, vysoko nad domácí průměr. Vítejte, milí mimozemšťané je Ivan Mls se vším všudy. Český čacký národ opět vítězí a zlolajná EU opět dostává na frak. Kdo se nepopadl za břicho, popukal. O dost větší problémy mám s hodnocením Této Pravdy. Několik neotřelých motivů s opravdu silným potenciálem autor prostě zahodil… Jiné rozvinul, ale celkem nečitelným způsobem. Pokud, jak pan Jiran často někde píše, má být základem domácích povídek v časopise „dobrý příběh psaný dobrým vypravěčem“, selhává Jiří Kábrt v obou kritériích. Ale stejně to nebylo nezajímavé.
Nejapná poznámka 1: Nevím, jestli se někdy v dějinách žurnalistiky stalo, aby šéfredaktor v úvodníku naznačil, že značná část čtenářů časopisu (neboť značná část čtenářů časopisu jistě na cony nejezdí - možná většina?) jsou primitivové líní přemýšlet. Vím, že to pan Ríša myslel dobře. Ale pokud se „dinosauři“ snaží časopisem přibližovat žánr nám, outsiderům, je tohle přesně to, co v úvodnících číst nechceme.
Nejapná poznámka 2: Pokud bude redakce dražit kresby z tohoto čísla, má bohatě na výběr. Je tu neskutečně (v obličeji) hnusná slečna na straně 53, a týpek, který vypadá, že si dělá bůhvíco před partičkou dinosaurů. Pověsíte si to někdo do pokoje?
|
Registrace nového uživatele 
