Foxka Jenže Monology napsal Milan Kundera. Je to z básně Ukolébavka, kterou zpívá žena svému muži. Tady je další ukázka, už přesně okopírovaná.
V úplném závěru sbírky je báseň, stylizovaná do ukolébavky, kterou zpívá žena svému muži. Žena mu zde vypráví příběh jeho vlastního života. Objevuje se zde motiv zrady (společenská tematika, tematizovaná později v románu Žert) , smrt matky, stáří a také mu vypráví o ženě, s níž jí byl nevěrný:
A cizí ženu nech si zdát.
Bláznivě začals ji mít rád.
Nech si zdát pokoj v hotelu,
v něm lože, svoji nevěru,
pak perón, rozmazaná ústa,
oči, jež vlaku nevěří
a život, co ti po ní zůstal
jak dlouhá chodba bez dveří.[3]
Není to však vášnivá obžaloba jako v předchozí básni. Zde je nevěra viděna s delším časovým odstupem, žena muži již dávno odpustila. Její láska k němu překonala všechny nástrahy života a nevěra se zdá být jeho přirozenou součástí.
Milan Kundera později přešel od lyrické poezie k próze, „zbavil všechny své romány všech příznaků tradičního českého lyrismu a formuloval rozchod s poezií i intelektuálně ve formě kritiky „nezralosti“ české literatury" [4] . V souboru povídek Směšné lásky již nenalézáme lyrické reflexe. Spíše naopak. Charakterizuje jej ironický odstup vypravěče, jenž nám zprostředkovává příběhy o lásce. Jsou to však příběhy anekdotické, směšné, v nichž je ideál „čisté“ lásky spíše nabouráván a zpochybňován. Posunuje se celkové vidění a perspektiva autorského subjektu. |
Registrace nového uživatele 
