Les SWINGLE SINGERS - Les Swingle Singers (1967)Poslech jsem už onehdy vzala zodpovědně - dala jsem první skladbu v originálu a druhou pak v provedení Les SWINGLE SINGERS z digitálu (přes YouTube), což jsem nyní u jedné namátkou zvolené skladby zopakovala po vyposlechnutí ripu. Rip je určitě jemnější, ukazuje celou škálu tónů, takže je dojem plynulejší - digitál nepříjemně vypichuje důrazy, působí jako barevně přepálená nebo dodatečně kolorovaná fotografie, zatímco rip je malba, na které sotva zaschnul poslední tah štětce, čerstvá a precizní. Samozřejmě je na ní růžolící prdelatý andělíček.
Zdrobnělých asociací se ne a ne zbavit. Poslech alba mi připomíná rodinný výlet, kdy se jednomu už u Rosic chce čůrat, druhý tvrdohlavě pobrukuje znělku animovaného seriálu, třetí se dožaduje sdělení, jestli už tam budem, a spolujezdec barytonem brumlá, že jsme měli vyjet dřív, teď už bude všude plno lidí. Být řidič, dávno odstavím vůz u krajnice a odejdu do polí. Skrumáž různých hlasů, které jsou nesmírně vytrvalé a překrývají se, ale vlastně spolu navzájem příliš nesouvisí, krom pocitu chycenosti v téže plechové krabičce.
Dále mám z hudby dojem něčeho slavnostního, formálního. Možná až vánočního - barevná světýlka, lesklý papír, umělý stromeček s dokonale souměrnými větvemi. Myslím, že televizní zábava dekády následující po vydání alba byla tímto vokálním stylem ovlivněná. Zní to vznešeně a hezky se u toho klimbá s povoleným páskem (nebo dohání čtvrtletní uzávěrka), jelikož hudba po posluchači vlastně vůbec nic nechce, jen mu nedovolí předčasně usnout. Bachova verze se spinetem (hádám podle ucha) místo ženského tabadabadádá dost možná měla svého času podobnou funkci.
Ráda jsem si rozšířila hudební obzory a smekám před zvukovými kvalitami ripu, stálé místo na mém úložišti si ale Les SWINGLE SINGERS nevydobyli. |
Registrace nového uživatele 
