| AntonyO tom, co se mi nelíbí (aktivně nelíbí, ne jenom "hm, nezaujalo"), se píše dobře, ale je otázka, jestli to k něčemu vede. Pro mě je v situaci, kdy mě hudba osloví, hodně energie - něco se děje a já to vnímám jako důležité. Žádná kolébající spokojenost. Myslím, že v tomto aspektu umění funguje jinak než názorové nebo praktické debaty. Tam člověk našel to pravé, když nastane soulad. V umění se "to pravé" pozná podle toho, že neustále podněcuje, rozviřuje, a současně člověk cítí napojení. Nelibost, tedy ta aktivní, podle mě není absence libosti, ale právě absence napojení. Proto je jakékoli zaobírání se dílem, které mě aktivně netěší, frustrující - veškeré nápřahy míří do prázdna, dílo se děje mimo můj dosah, jenom mě tak různě zboku otravuje. Psaním můžu ventilovat tuto svou frustraci, což je druh energie, ale zas tak moc jsem vlastně nevystihla, což mě následně opět dere. Prostě to není trefné. Si myslím. |
Registrace nového uživatele 
