Lothar-Günther Buchheim - PonorkaChci se do oběda ještě trochu rozhlédnout po ponorce a projdu centrálou dopředu.
Kromě poddůstojníků, kteří mají kóje zde, sídlí ostatní členové osádky - včetně velitele a důstojníků - v přední části lodi. Velitel má kóji za zeleným závěsem hned za přední přepážkou centrály - pár skříněk na stěně a stropě a maličký psací stolek, spíš psací desku, to je všechno. I velitel má co dělat, aby se tam vešel. Uzavřené komůrky po obou stranách chodby, obvyklé na parnících, tu nejsou. Velitelův ,,pokoj“ je nejblíž centrály. Koutek hydroakustika a radiocentrálu má hned naproti.
Potom přijde - dál vpředu - důstojnická jídelna, kde zároveň sídlí první strojní důstojník, jeho zástupce - druhý strojní a první a druhý strážní důstojník.
Matrace, na níž bude velitel s prvním důstojníkem sedět při jídle, je vlastně důstojníkovou kójí. Lůžko nad ní, přes den zvednuté, je kójí druhého strážního důstojníka. Kóje prvního strážního a druhého strážního důstojníka na protější stěně jsou výhodné, protože se přes den nemusejí odklízet: první strážní a druhý strojní důstojník se na ně ve volném čase můžou natáhnout.
Stůl přišroubovaný k podlaze je z chodby vysunutý doleva. Je zařízený pro čtyři lidi: pro velitele, prvního strojního a oba strážní důstojníky. U jídla nás však bude šest. Zástupce prvního strojního je pátý. A já šestý.
Ve vedlejší místnosti šikovatelů, která je od důstojnické jídelny oddělená jen skříňkami, sídlí vrchní kormidelník Kriechbaum, oba vrchní strojníci Johann a Franz a loďmistr Behrmann.
Pod prkny podlahy je umístěn první akumulátor, který je spolu s druhým akumulátorem pod místností poddůstojníků zdrojem energie pro plavbu pod hladinou.
Příď je od jídelny šikovatelů oddělená přepážkou, která je tlakuvzdorná. Přestože se podobá jeskyni, lze ji ještě nejspíš označit za místnost. Přesně vzato je to kombinovaná dílna a skladiště torpéd a zároveň bojový prostor. Jeho přesný název proto také zní ,,přídní torpédový prostor“. Žije tam většina osádky. Na každé straně je po šesti kójích, vždy dvě nad sebou. Spí v nich námořníci,
,,lordi“, ale také obsluha torpéd, radisté a strojníci.
Strojníci mají kóje po dvou, protože chodí na šestihodinové směny. Ostatní, kteří drží hlídky po čtyřech hodinách, se střídají vždy tři na dvou kójích. Nikdo nemá kóji sám pro sebe. Když jeden vstane, protože začíná jeho hlídka, lehne si do jeho pelechu ten, který se právě vrátil. A přesto je kójí nedostatek. Od stropu se kolébají ještě čtyři závěsná lůžka.
Kdo není na hlídce, je tady stále vyrušován: když se podává jídlo, musejí všichni vstát.
Horní kóje je třeba zvednout a dolní vyklidit, aby si na ni lordi mohli sednout. Když se ve čtyřech hlavních ,,štelují“ torpéda, změní se tato místnost ve strojovnu. Kóje se musejí sklopit a závěsná lůžka odsunout.
Pod zvednutými podlahami jsou umístěna rezervní torpéda pro příďové torpédomety. Dokud nejsou podruhé nabité, není na přídi k hnutí. Pro námořníky tedy znamená každé vystřelené torpédo větší možnost pohybu. Alespoň jednu výhodu však tento prostor má: nikdo tudy neprochází.
Teď to tady ještě vypadá jako ve zpustošeném skladišti: kožené uniformy, záchranné přístroje, svetry, pytle s bramborami, konvice na čaj, kýbly, rozmotaná lana, bochníky chleba . . .
Nedovedu si představit, že tohle všechno má někam zmizet, aby tu zbylo místo pro jedenadvacet námořníků a mechanika torpéd, který jako jediný poddůstojník žije tady, přímo na svém pracovišti.
Vypadá to, že všechno, pro co nenašli místo, naházeli do této části lodi.
Když tam vejdu, loďmistr právě prohání dva námořníky: ,,Hoďte sebou, tu bednu se salátem mezi torpéda! Zatracený svinstvo! Salát! Nejsme přece zelinářství!“ Loďmistr mi stísněný prostor v ponorce předvádí jako zvláštní atrakci. Chová se, jako by to byla jeho zásluha.
,,Jedno jde tady vždycky na účet druhýho,“ řekne. ,,Vemte si třeba záchody: jsou tady dva, ale do jednoho musíme naskládat proviant. Takže to znamená: víc místa pro jídlo, ale míň na sraní.“
|
Registrace nového uživatele 
