Taky bych tohle nazvala spíš formováním. Nedá se mu vyhnout, jen si člověk od určitého věku může víc rozhodovat o tom, čemu se vystaví a jak s tím v sobě naloží.
Myslím, že tady kroužíme ještě kolem jiné otázky, a navedlo mě právě to tiché, neboli neuvědomované poznání. Ono totiž obchází pojmové myšlení a vůbec celý "školní" způsob uvažování, který je odvozený víc od vědy než skutečnosti a navíc se do něj montuje byrokracie.
Jde o to, že během tvorby člověk prostě musí tenhle typ myšlení vypnout. Nemůže uvažovat "teď tam dám tenhle tón, tuhle barvu". Tím by se odstřihnul od inspirativní, intutivní, duchaplné stránky procesu a reality, která je mnohem plnější a právě kvůli kontaktu s ní se i vnímatelé do umění noří. Kvůli něčemu, co se nedá "vymyslet".
Nemyslím ale, že to vylučuje přítomnost třeba i velmi důkladně strukturovaného vzdělání v osobě umělce. Jenom prostě tahle stránka přichází ke slovu jindy a jinak. A také ony neuvědomované tvořivé procesy se budou u široce vzdělaného umělce, pokud si v samotném aktu tvorby dokáže udržet ponor do inspirace, napájet z širšího a jemněji vrásněného podloží, jak o tom psal Dutch.
Člověk přece umí být všeličím, jenom tomu vnitřnímu houfu osobností, o kterém psal třeba Čapek v Obyčejném životě nebo Hesse ve Stepním vlkovi (oba pár let od sebe, náhodička - nebo spíš stejná témata ve vzduchu a podobně, i když po svém citlivá tykadla), nějak šéfuje. Umí přepínat mezi mody bytí. |
Registrace nového uživatele 
