Judith 28328Dovolím si zdůraznit jednu zásadní věc, kterou se ve svých o hudbě pojednávajících úvahách snažím opakovat a hlásat.
Je nutné oddělovat dílo a autora. Jakmile tyto dvě samostatné problematiky začneme směšovat, dojdeme pouze ke zmatení.
Tolik na úvod.
Ke tvému dojmu "Že ty u osobností umělců, které obdivuješ" proto musím uvést, že obdivu hodno je pouze dílo. Člověk málokdy, a pokud, tak ne pro svoje dílo. To nám o něm vypoví jen velice malou a zkreslenou část. Mohu se obdivovat tomu, co dokázal, za jakých podmínek k čemu dospěl, ale nikdy mne to nevede k nekritickému zbožšťování jeho osoby, neboť velmi dobře vím, že dílo a autor jsou dva různé vesmíry. Ostatně, něco podobného jsem napsal v rámci vysvětlení, jak používám pojem "génius", který mají často tak rádi patolízalští slouhové vhánějící ve svých pomatených představách do jednoho chlívku osobnost a její dílo.
Ve druhém odstavci zmiňuješ procedurální mechanizmy, které, připouštím, takto fungovat mohou, ale nemusí. Každý autor má tohle nejspíš úplně jinak. I v tom tkví kouzlo umění. Někdo to švihne intuitivně na první dobrou, jiný nechává zrát, dopilovává, ladí upravuje, třeba i desítky let. Každý po svojomu, do tohoto nelze vnášet hodnotící aspekt. Opět - tohle tě ve škole nenaučí, pokud se o to pokusí, deformují tě. A nezřídka ti u té deformace implementují do hlavy pocit, že se ti to najednou dělá lehčeji a lépe. Což je blbost. Umět něco vytěžit ze svých daností je štrapáce na celý život, a nikdo nám v tom nepomůže. Regulovaný narovnaný tok řeky teče méně problematicky, ale přišel o drtivou většinu krásy a života.
Jo, obdivuji výhradně dílo. A pokud se doberu k nějakým okolnostem kolem něj, bez vlivu na vnímání díla je zmíním jako kolorit a zajímavost. Nikoli jako glorifikaci autora. |
Registrace nového uživatele 
