a bez hranic
se motá(m)
dokola dokola dokola dokola
na cestě na cestách na ledě na vodě
nové tváře, staré city
(ke každé pak jiný cit,
co se může přeměnit)
nová místa, staré činy
(mé výčitky jak hory stíní)
červené nitě se vedou
a končí
každá se někde ztrácí
do viděna slaboučce
nití přibývá..
do klubka růžové až purpurové
dle intenzity a stáří
v zeleném podkladu
prolínají se, kroutí,
syčí,
až není slyšet
vlastní hlas
zní
v nich
coby šeptání-
víc leda v polích,
když křičím, ho slyším
jak Cedric v bludišti
jak Cedric Diggory
ženu se kupředu,
motám se v kruhu
za hlasy utíkám,
drobečky trousím,
světýlka rozdmýchám
v hřejivý požár,
který pak těžkými
otazníky zháším
hrabu se v popelu,
po kolena zapadám
kupředu plazím se
stejně to všechno skončí
jestli jen na místě nestojím
neležím pod lípou a všechno se nezdá
mi, zatímco mohla jsem vstát a
konečně
víc chvil,
než jen pár,
žít,
nevím |