zadáníNa dvoře bylo opět ticho. Vojáci stáli poblíž a poslušně vyčkávali, co se bu dít. Věděl jsem, že se tu svým způsobem rozhodovalo o mém osudu, ale bylo mi to jedno. Vložil jsem naprostou důvěru do rozhodnutí muže, který stál přede mnou. Věděl jsem, že má moc, které obyčejní lidí nemohou nikdy dosáhnout.
Zazněl další rychlý rozkaz. Důstojník odkráčel pryč. Jeden voják mě hrubě postrčil směrem k bráně. Litoval jsem, že skvělé představení skončilo, pomalu jsem prošel branou a padl jsem rovnou do buclaté náruče kněze, který čekal venku.
A děkuji :) |