ZadáníBylo to divné, věděl jsem, že tohle je věc, kterou nechápu a nepochopím. Nechat se tak svázat a tak zblbnout, tak ztratit vládu nad sebou. Já jsem nad sebou neztratil vládu nikdy. Nikdy jsem se nedovedl ani navztekat k nepříčetnosti, ani ztratit vědomí láskou. Když jsem nějakou dívku objímal a blekotal přitom, tak jsem to musel dělat, že blekotám blahem a vzrušenín a tak. Protože bych byl mohl mluvit docela souvisle, jenže to by ji možná naštvalo, a tak jsem vždycky vzrušeně blekotal blbosti. Musel jsem dělat, že jsem celý bez sebe a že mi to vzalo řeč, a měl jsem přitom trapný pocit, že mi to prokoukne a že mě shodí, ale neprokoukla to nikdy žádná. Žádalo se to. Asi blekotali v těch situacích všichni, takže to dívkám nebylo divné. Jenže bylo divné si představit, že by všichni blekotali doopravdy. Bůhví. Rozhodně na to nikdy žádná nepřišla. Asi byli kluci chytřejší než holky. |