Děkuji za vysvětlení, takhle to už smysl dává. Ona s těmi modely je i docela legrace. Když si vzpomenu jak jeden nejmenovaný kamarád testoval bicí ústrojí v panelákové kuchyni... (sice jen se zápalkami ale a tak prý milostivá paní nebyla úplně nadšena).
Al nedá mi to a zahraju si na ďáblova advokáta, jo? ;-)
- plně kontrolovaná dávka - vyšší spotřeba munice, logistika v háji (jo, vím, že tohle se říkalo v roce 1848 při zavádění jehlovek, v roce 1880 při zavádění opakovaček a tak :-) ) Nicméně uznávám, že jsou specifické případy, kdy se to může hodit a pokud to zbraň výrazně nezkomplikuje, neprodraží a neomezí její typočtější používání, tak proč ne.
- to Tvoje „pokud ho unese“ platí pro ta letadla a vrtulníky. Ony toho stran namáhání snesou dost a potenciál pro úsporu hmotnosti zjednodušením konstrukce je poměrně malý. Sice by to umožnilo namontovat výrazně výkonnější zbraň, ale tam zase brzo narazíš na nosnost. Je sice pěkné, že by třeba OH-6 snesl zatížení palbou z 30mm kanonu, jenže když ten kanon (s přiměřenou zásobou střeliva) neunese.
Mimochodem, konstrukci, která omezuje zpětný ráz měl už čs. těžký kulomet vz. 35/37. Prý se v UK při zavádění licenční výroby strašně divili, proč se s tím u zbraně do tanku či opevnění někdo patlal (nejspíš nevěděli o zamýšleném použití u pěchoty na trojnožce, kde to smysl dávalo).
Když se nad tím zamyslím, tak mi jako vhodné přijde použití u těžkých odstřelovacích pušek, kde by to umožnilo přidat na výkonu a zároveň by výrazné zmenšení zpětného rázu zkrátilo dobu mezi výstřely.
Co se týče pokroku/nepokroku - Dardickův přístup se mi líbí, ale nepovažoval bych ho za revoluční. Něco podobného zkoušeli v Anglii v padesátých letech a podobně funguje i americký 40mm granátomet Mk. 18.
Já bych za principiálně nové považoval spíš beznábojnicové střelivo, které po mnoha peripetiích dotáhli skopčáci k použitelnosti v G11. A na tom případě se taky projevuje to, že být bez diskuse lepší technicky ještě tolik neznamená. |