AntonyTrpaslíkovi všecky obaly tak sluší, neuvěřitelné!
S Fishem jsme tedy domluvení. Bylo by fajn text zveřejnit v roce vydání, čili letos, na tom se též shodneme. Myslím, že psaní o věcech, které člověka zajímají, má přirozený průběh - až ti vinyly dorazí, určitě se nebudeš muset nutit, aby sis desku pustil, kupříkladu :-) Člověk tak nějak pozná, kdy se dojmy vyloupnou, kdy má napsané optimální tvar... s tím, že každý zážitek i text jsou dílčí kulminací významového dění (formulaci jsem teď vymyslela), je jasné, že za pár let bude člověk album vnímat a hodnotit zase trochu jinak. V rámci deadlinu 2024 bych nechala na každém, kdy svoje psaní vyvěsí, dá ho z ruky. A možná doplní, upraví. Všechno patří k procesu, časový odstup nebo druhé oči jsou mocné nástroje.
Ještě dodám, že velké naděje vkládám i do fáze "a pak si o tom budeme povídat". Myslím, že tento formát má mnohem větší potenciál, než bývá možné vidět (nejen proto, že sakra záleží na tom, s kým si jeden povídá), a že si české internetové prostředí v tomto ohledu zaslouží trochu kultivace.
Když jsem ještě učila, jeli jsme v září s šesťáky na adaptační kurz, se mnou školní psycholog. Vlak měl přes hodinu zpoždění, takže jsme šli s děcky na plácek poblíž nádraží, stále doma v Kr. Poli, a hráli nějaké hry. Byla jsem trochu nevrlá, že se cesta takto oddaluje, a on se na mě kouknul a povídá: "Tohle už je ono. My jsme na výletě. Děláme to, kvůli čemu celou akci pořádáme - jsme tady spolu, poznáváme se." Mockrát jsem si na tuhle chvíli vzpomněla. Tohle už je ono, začali jsme :-)
Vzpomínám taky na mého školitele během prvního, neúspěšného doktorského studia, jak mi na jedné z velmi vzácných konzultací říkal: "Nevadí, že nepíšete, ono vám to zraje." No, vadilo to. tenhle obraz bych vetknula hned vedle předešlého jako motto konání. |