Nerekl bych, ze to je "stale vetsi procento". V te diskusi je spis prekvapive dost lidi, kteri s textem souhlasi.
V pripade Polednakove se dalo jen cekat, ze to bude cist hodne lidi. Co vim, tak se to blizi hranici 40 tisic a je to zatim 3. nejctenejsi vec, kterou jsem na Aktualne napsal. No a na to v te diskusi neni ani prilis mnoho agresivnich nebo sprostych prispevku.
Jinak samozrejme tema "normalizace v nas" je zjevne velmi bolave. Z recenze jsem vypustil par vet a jedna z nich rikala, ze filmy Marie Polednakove nejsou ani tak sobestacna zanrova dila, ale spise sociologicky fenomen - prehlidka zivotniho stylu. Takze ve chvili, kdy ten film odsoudis, tak vlastne lidem sahas na jejich zivotni styl. A tezko pritom muzes predpokladat, ze ti potom odkyvou "muj zivot stoji za hovno", protoze si to nemysli a navic se jim - mnohdy - za normalizace opravdu nezilo spatne. A taky tim potvrzuji, jak snadny pro ne byl prechod z rezimu do rezimu, protoze porad ziji stejne konzumne.
To je vlastne i odpoved Douglasovi. Ano, ta recenze prekracuje bezny ramec hodnoceni, kdy se zabyvame tim, co nabizi samo dilo a pokud mluvime o autorovi, tak je to jenom jakasi "implikovana funkce narativniho diskurzu" a ne realny clovek.
Ale na Libas jako Buh se lide nedivaji jako na film, ten hlavni zazitek je vlastne mimo-esteticky a jde v nem o identifikaci s predvadenym zivotnim stylem.
Tudiz se jako recenzent vlastne musis/muzes postavit k tomu gestu Polednakove, ktera uz je v tomto smyslu velmi realna - ponevadz tim filmem manifestuje svuj osobni zivotni styl.
Ty se nezabyvas umeleckymi zamery, ale zivotnim postojem. Je to jiste prestup na pudu moralniho hodnoceni, ale tezko se tomu vyhnout, pokud clovek chce popsat opravdovy zpusob pusobeni tech filmu.
Rozborem narace tu niceho nedosahnes. Proste jenom reknes, ze to nedrzi pohromade, ale nevis proc, a hlavne tim nepopises, proc takove filmy mohou iritovat jako cloveka (a ne jen divaka, ktereho chapes jako stroj na kognitivni zpracovavani informaci).
Jak to ted nejak rozepisuju do vikendoveho clanku - normalizacni atmosfera pohody mela jiste vliv na to, ze filmy Polednakove nejsou ciste zanrove a nemaji zadne velke konflikty ani reseni, vychazejici z logiky situaci ci psychologie postav.
Ten - doslova amoralni - zpusob reseni (u S tebou me bavi svet, Krokodylu, Libas jako Buh) vede k tomu, ze ty filmy nemaji zadnou dramaturgii.
Ale k tomu, abys prisel na to, proc jsou ty filmy nefunkcni z hlediska vypraveni, musis pocitat s nejakymi realnymi duvody a zivotnimi postoji, tj. bezmyslenkovitou pohodou a naprostym nezajmem o cokoli, co se deje za horizontem vareni, stolovani, utirani detskych zadku a jezdeni na dovolenou. |
Registrace nového uživatele 
