Příspěvek k diskuzi o normalizaci, Marii Poledňákové a jejích filmechVýňatky z rozhovoru, který jsem s ní kdysi dělal:
"Kádrový škraloup měl tehdy kdekdo. U mne byla ta kumulace obzvlášť velká. Matka byla z vážené rodiny senátora, strýc byl poslanec za národní socialisty, další strýc kulak, který měl kromě velkého hospodářství i přádelnu na len. Nejenže jim všechno sebrali a strýce zavřeli, jeho rodinu ještě vystěhovali na druhý konec republiky do promáčeného, plesnivého domku. Otce v době procesů vyloučili z partaje, vězení unikl jen proto, že se přihlásil do dolů. Takže to byl profil, se kterým jsem si nemohla moc vyskakovat."
M. P. nepustili ke zkouškám na vysokou školu, tehdy toužila po exaktních vědách - pozn. sek
"Nechtěla jsem skončit v továrně, kam jsem musela nastoupit po maturitě. Když v takovéhle mizérii náhodou potkáte Jaroslava Dietla a dostanete nabídku jít do televize, tak zahodíte svářečské nářadí a běžíte dál. Po několika letech v televizi by byla pitomost se hlásit na stejnou školu, tak jsem to zkusila na DAMU. Ale nikdy to můj sen nebyl. Mojí metou bylo vystudovat vysokou školu, dokázat, že žádný debil mi nezabrání, abych si utvářela život po svém."
vysokou školu nakonec vystudovala při zaměstnání - pozn. sek
"V době, kdy jsem začínala, bych nejraději napsala příběh, který jsem sama prožila. Dodnes vidím, jak se na dvoře statku hádá táta se strýcema máma s tetou brečí. Bylo mi tehdy sedm a vůbec jsem netušila, že se loučí. Z jejich pole za pár hodin odstartovalo malé letadlo, kterým měli odletět za hranice, ale důležitější bylo tři poslanci a na strýce, který to celé zorganizoval, nezbylo místo. Jejich následná emigrace to je román.
Taky mám v hlavě vypálený záběr, jak jdu s maturitním vysvědčením v deskách, brečím, do toho prší, vysvědčení je mokré a červené od rozmáčených desek, a v pokoji táta, celý zoufalý z mého nestěští, sedí s mámou na zemi a přišívají aplikace ze záclon na plesové šaty, aby mi udělali radost.
Kdybych tehdy přišla, že chci něco takového točit, okamžitě by mě vyhodili, tak jsem se soustředila na rodinu, jejíž docela obyčejné problémy nejsou nijak vázány na kontext doby. Moje příběhy jsou vytržené z časoprostoru, a proto fungují už v druhé generaci, bez ohledu na politické změny. Neměla jsem nějaké vznešené ambice, začala jsem psát prostě proto, že mne tvůrčí práce bavila, a taky jsem se musela nějak živit." |
Registrace nového uživatele 
