Tím se dostávám k tomu, že i když nečtu příběhy skupin a interpretů, atraktivní životopisy, kde se dozvíme všechny skandály atd., tak si ale kupuji si a čtu biografie a deníky napsané tak, že mi mají co dát. Tedy ty, co mají hodnotu dokumentární či literární. Pár příkladů:
Pavel Juráček - "Deníky"
Napsal jsem o nich tohle zde již mnou zmiňovaný Pavel Juráček, ten deníky psal jako literaturu a jejich 4 dílné vydání je hutná porce čtení. Doslova hloubkový ponor do jeho šíleného ducha, bez nadechnutí.
Deníky jsou samostatné literární dílo, nijak je nevážu k jeho filmové tvorbě. Píše v nich o sobě krutě otevřeně a vyplývá z nich, že Juráček byl naprosto nesnesitelný kokot (a byl si toho sakra vědom), což z jeho filmů opravdu nepoznáte.
Andrej Tarkovskij - "Krása je symbolem pravdy"
Napsal jsem tohle Jak je psáno v podtitulu - rozhovory, eseje, přednášky, korespondence, filmové scénáře a jiné texty 1967-1986. - publikace obsahuje množství rozmanitých textů, jež mají jedno společné. Jsou velice poučné. Dovolí nahlédnou někam, kam nás většina autorů nepustí. Tarkovskij je nemilosrdný až krutý, nesmlouvavý a přísný, kategorický, striktní a vyhraněný, radikální avšak současně mnohoznačný a těžko nějak demagogicky vyložitelný. Je takový ke všemu a nejvíc sám k sobě. K sobě je tvrdý a krutý. Nic si nepromíjí. Fascinující text, četl jsem mnoho biografií, srovnatelný je snad jedině s Juráčkovými deníky a ještě s knihou Rudolfa Slobody "Láska", kterou velmi doporučuji (nenechte se zmást názvem).
Čtu ji prakticky neustále. Tarkovskij měl nesmírně složité přemýšlení, myslím, že překlad textu byl hodně tvrdý oříšek. Číst některé věty vyžaduje rozebírat je z mnoha stran, důkladně se zabývat kontextem, a stejně si občas vůbec nejsem jistý, co vlastně sdělují. V tomhle směru je kniha nevyčerpatelná. Mnoho mne naučila.
Opět, bez vztahu k jeho filmům. Tato literatura obstojí sama o sobě. Že byl Tarkovskij v životě stejný nesnesitelný kokot jako Juráček se z filmů taky nedozvíte.
Dmitrij Šostakovič - "Svědectví"
Autorizované paměti tohoto velikána mi k jeho hudbě nedávají nic. Ale zcela nezávisle na ní vyličují jeho život, prožitky, vývoj. Jeho boj s establishmentem, který jej celý život ničil. Nesmírně smutné čtení plné lidské hloubky. Vlastně i jako u předchozích dvou autorů, nehledě na jejich kokotství. |