sek - blogDokud se Milk drží tohoto, řekl bych, až živočišně osobního vyprávění, v němž nic není tabu, snímek funguje a táhne. Postava komunálního politika Dana Whitea (Josh Brolin, rovněž nominovaný na Oscara, i když upřímně nevím za co) je dlouho nečitelná a příjemně zneklidňující, zachycení dobové atmosféry jedním slovem skvostné (stylizovaný obraz, střih, použití dobových záběrů...). Jenže když zhruba ve dvou třetinách filmu barvitý Milkův osobní život zcela vytlačí politika, monotónní, nudná, nekonečná, strhující životopisné drama se změní v nudnou politickou agitku. Naštěstí tahle pasáž netrvá dlouho, takže když Sean Penn opět dostane možnost něco hrát a ne jen kázat (co všechno dokázal odehrát v klíčové scéně telefonátu pouhýma očima, to tedy klobouk dolů), jste zpátky.
Bohužel, záhy hlavní hrdina umírá a Pennovo herecké eso opět srazí scenáristický spodek politických proklamací, nadějí a průvodů... Milk je zkrátka výjimečným filmem jen ve chvílích, kdy mu vládne Sean Penn nebo režisérova znalost prostředí. Na jedno životopisné drama to ale i tak rozhodně není málo!
To je prave zajimavy, jak v Cesku obecne nemame radi filmy, ktery jsou politicky a v Americe jim to prijde normalni. Kdyz se na Milka koukam pohledem tepleho Americana, tak ani na chvilku nevidim nejaky vypadek z rytmu a nuda se nekona. |