Rick WAKEMANPustila jsem si večer pro připomenutí album Return to the Centre of the Earth (1999), kde pěvecky hostuje například Ozzy Osbourne nebo Bonnie Tyler, a bylo to mnohem horší, než jak si ho z doby vydání pamatuju - nakašírované, nabubřelé, naleštěné, ale bez jakékoli podstaty. Jako dotýkat se vycpaného zvířete, brr. Pamatuju si, že jsem desku měla docela ráda.
Původní Journey to the Centre of the Earth znám nazpaměť, jedno z mých nejmilejších alb v dospívání. Pouštěla jsem si ho cca před půl rokem a tam to pořád bylo, atmosféra, magie a kouzlo něčeho velkého, i když samozřejmě trochu pohádka - tady Verne s řešením zápletky fest ujel. Jsou tam zajímavé takřka psychedelické pasáže, kdy jedna z postav blouzní z ozvěny, a moc ráda mám stýskací pasáž, která začíná Memories of the life on earth go flashing past, zajímavě se tam proplétá frázování veršů s hudební melodií (...as my grave / My final blow I wave / A life too late to save...). Myslím, že i jistá nedokonalost živého provedení dílu dává punc něčeho bezprostředního, jedinečného. Navazující Return je ve srovnání děsivě sterilní. |