Než se pustím do srovnání obou verzí Wakemanovy desky, pověnuji se čistě průběhu poznávání této nahrávky.
Ačkoli ji znám aspoň třicet let, nikdy mi nepřirostla. Jestli se v tuto chvíli ptáte, proč si ji teda kupuji na deskách a hned dvakrát, je to logická otázka, na kterou neexistuje logická odpověď. Protože jo, a hotovo. Tak už to prostě chodí. Mívám ve zvyku se v poznávání hudby více řídit intuicí než rozumem.
Každopádně se mi díky zevrubnějšímu proposlouchání podařilo do nahrávky více proniknout. Pořád je to koncertní záznam, které moc nemusím, ale obrátit si některá negativa ku prospěchu věci, to se podařilo. Opravdu některé zvukové a interpretační anomálie jsem nakonec přijal jako trademark a jako mateřské znaménko krásy. Deska má to kouzlo, že byla natočena jako druhé sólová Ricka Wakemana a má v sobě všechny vlasnosti obou sousedních alb. Jak předchozího The Six Wives of Henry VIII (1973), tak následujícího The Myths And Legends Of King Arthur And The Knights Of The Round Table (1975). Což je veskrze pozitivní, protože v té době dělal Rick velice originální mix hudebních stylů, měl své oblíbené postupy, aranže, rejstříky, a tak byl jeho rukopis řádně kaligraficky originální. Tohle všechno na Journey To The Centre Of The Earth (1974) je znát, akorát tu máme živý záznam, takže vše je trochu jinak. Vycucnul jsem si z toho pro sebe to lepší, nahrávce bych dnes dal 4*, což je o jednu hvězdu více než ještě před pár dny. |