Anndroidka ze Zeleného domu – steampunk s androidkou? Inu, proč ne? Hned na první stránce je sice jedna nesmyslná chyba (nebo se výpravčí jmenoval taky Matěj Cuthbert?), ale jinak je to velmi dobrá povídka. Kanadskou předlohu neznám.
Sandžív a roboti – další McDonaldovo ethno-fiction z Indie. Potěšilo mě, že se v tomto subžánru našlo i jiné téma, než přebytek mužů / nedostatek žen. Opět dobré.
Žiju, miluju tě, uvidíme se v Renu – konečně trochu inovovaný ženský přístup k lásce: „Pokud láska nepodléhá fyzice, pak nemá v našem vesmíru žádný pevný základ. Něčemu takovému bych nebyla schopná uvěřit.“ Krátké a dobré.
Oceán jako sněhová vločka, šest miliard kilometrů vzdálená – Barnese si budu muset pamatovat. Tohle je totiž něco úplně jiného, než Co se dá odestát před čtvrtrokem. Takže si klidně dopřejte výlet na Mars s dvojicí dokumentaristů, ještě předtím než jeho povrch zalije oceán. Nejlepší kousek tohoto čísla.
Ten rok, kdy jsi začaroval kaštany – Rečková s lehkostí sobě vlastní míchá apokalyptický příběh o konci světa s nostalgickými vzpomínkami a čistou magií. Opět: proč ne?
Bohyně salátu – povídka o strategiích prodeje, plžích a hudbě. Asi. Vím já? Zeptejte se V. Zábrodského. Sice žádná řezničina, ale přesto nic pro mne. Dlouhé a nezajímavé.
Mezi dvěma světy – fantasy romance o zamilovaném démonovi. Je to rozumně krátké, takže také palec nahoru.
Bufet U předsunuté hlídky – buď se změnil můj smysl pro humor, nebo ty mlsovky. Není to špatné, ale ani to moc nepobavilo.
Tvorečkové – školní výlet mimozemských dětí s učitelkou na zaostalé planetě Zemi. Jakpak to s námi asi dopadne? Krátké a dobré.
Sanfordovy články bývají zajímavé, ale tenhle popis toho, jak aplikovaná výpočetní technika pokroutila (asi nejen) americký knižní trh, mě dostal.
Zato článek o kultovních filmech mi přišel částečně o ničem, částečně mimo mísu. S autorem se shodnu asi pouze na tom, že výraz „kultovní“ je v současnosti tak nadužívaný, až ztratil svůj původní význam. |
Registrace nového uživatele 
