Percy_ 31708Cha chá, beru tě za slovo :D
Ono se nejde "nikoho nedotknout" a navíc to není ani smyslem. Hyperkorektnost a nadměrná autocenzura je průšvih, ničí živé vztahy.
Škvorecký v Příběhu inženýra lidských duší očima Dannyho uvažuje, že teď po emigraci žije v bezpečné zemi, kde se mu "nemůže nic stát", a tak nějak z toho plyne, že pro spisovatele (jeho typu) je dost velký problém, když se mu "nic neděje". Krásně pracuje s kontrapunktem a symetrií, například u záchodových historek. Ve vzpomínkách na totální nasazení ve fabrice na mesršmity se na pánech obšírně filozofuje o životě (Škvorecký byl mistr banálního dialogu), v kanadském dějovém pásmu je naopak jediným dějově vzrušivým momentem konspirační předávání rukopisu v kabince, na kterém paranoidně ostražitý "pašerák" trvá. Nádherně prokomponovaných sedm set stránek s využitím plné šíře palety.
Zkrátka, vše má svůj čas, místo a příležitost, i takový peprnější výraz. Čeština si zaslouží neležet ladem ve všech stylových vrstvách a podobách. |