Bitva pro vzpomínku je nezvyklá válečná fantasy, která se dá číst i jako kritika vůči EU. Což mne u francouzského autora příjemně překvapilo.
Vůně pomerančovníků sází spíš na zachycení atmosféry, ostatně tomu odpovídá i název. Ne že by tu nebyl příběh, ale jakoby nebyl tak důležitý.
Aureola je kyberpunkové dobrodružství z vesmíru.
Rukavice hozená Bohu je psychologickým příběhem o ženách, pilotkách kosmických plavidel. Sází spíš na psychologii než na příběh.
Válka Daniela Ostrovského je příběhem devítiletého chlapce nadaného zvláštními schopnostmi odloženého do dětského hotelu.
Montevideo je zajímavým nakouknutím do světa, ve kterém vesmírný program k nečekaným úspěchům dovedly země Latinské Ameriky, a odehrává se v době, kdy za to draze platí. Přišlo mi, že tu bylo zaděláno na víc...
Vlčí tvář je zcela nepřekvapivě dalším lykantropím příběhem, jen tentokrát zasazeným mezi manažery a jinou zbytečnou havěť. Takže nefunguje jako horor, protože je normální jim všem přát nějakou strašnou smrt.
Sbohem, Atlantido je námořní dobrodružství z postapokalyptického světa, ve kterém hlavní hrdina stále hledá bájný ostrov. Sice mi většinu času přišlo, že se postavy pořád hádají, jen aby to bylo delší, ale v závěru i to začalo dávat smysl.
Deset deka vesmíru je krátká kulinářská podivnost na pomezí kvantové fyziky a kuchařky. Vznikl zo toho podivný guláš.
Rýže, olej, káva je dalším houserovským nakouknutím do podivného světa s jediným obyvatelem. Tentokrát to sice není město, ale to je největší rozdíl.
Celkově vesměs všechno dobré povídky. Nic, co by mě nějak nadchlo, ale ani nic, čím bych se prokousával se zaťatými zuby.
Z publicistiky chválím hlavně článek o Reném Lalouxovi, který dokládá, že i ve světě fantastického filmu je pořád o čem psát a nemusí se opakovat jen stále stejně očekávatelná témata. |
Registrace nového uživatele 
