Chalupáři 2 versus banányNevím, ale to snad už musí být záměr. Jak to, že povětšinou právě „socialistická“ produkce se nekupuje, ale shání, navíc mnohdy ještě hůře než ty banány v 70. letech? (Pro později narozené: existoval rozdíl v čase, například v roce 1988 a 1989 už se například pomeranče válely na pultech nepřetržitě po celý rok a nějaký valný zájem o ně nebyl, byť povětšinou byly velmi kvalitní, neboť jsme z nich častokrát v 80. letech dělali ve velkém džus, dle receptu, kde se používá, v ne poslední řadě, kvalitní kůra).
Chalupáře jsem včera odpoledne v Ostravě nesehnal (dnes je ještě ráno na jiných místech sháněl brácha – teprve uvidím, zda pořídil). A co je zajímavé … zjistil jsem, že přestože Chalupáři 1 se brzy vyprodali ve všech stáncích (co jsem navštívil) – ptal jsem se, tak dvojku stánkaři dostali, všichni, v drasticky omezeném množství, jeden, dva či 3 kusy. Nikdo nevěděl proč. Není to divné? Cituji jednu prodávající: „Prodala bych i 20x tolik než co dovezli!“
Princeznu Husopasku jsem sehnal předtím taktak, bylo to o prsa, kdy jsem bral poslední a paní, která stála za mnou už odešla s nepořízenou a mám pochybnost, že to sehnala v okolí (tam už jsem se ptal předtím – město Hlučín).
Není to až tak dávno, co jsem nesehnal původní černobílou Popelku a to jsem polítal bezmála půl Ostravska. Umí to někdo vysvětlit?
|