Popisuješ báječně, výstižně a působivě. Jenže ono je taky docela normální, že je celkem těžké vychutnat si svoji porci, když druhý vedle tebe nad stejným pokrmem procítěně imituje dávení. Působivé projevy zkrátka vyvolávají odezvu. V tomhle ohledu nám evoluce trochu zavařila, jelikož paleta možností a chutí je dneska nepoměrně bohatší, potkáváme podstatně víc různých lidí, takže se musíme učit s přirozenými reakcemi organismu trochu jinak zacházet.
(Evolučně byla výhodná třeba taky úzkostlivost - ve světě, kde tě každou chvíli něco může sežrat. Dneska nám škodí a vyčerpává nás, že jsme ve střehu, jakmile se kolem něco šustne. I proto, že žijeme mnohem déle a pociťujeme dopady, které nenastávaly, když byl průměrný věk dožití lehce nad třicet let.)
Pro mě je v pohodě takřka cokoli, dokud člověk mluví o sobě a o dané věci. I tady mě něco může zamrzet, stejně jako potěšit - to patří ke sdílení. Vadí mi hodnotící dedukce o druhých typu "dobré leda pro". Nebaví mě točit se pořád dokola na něčem, co vzniklo úplně jindy, s jinými lidmi. Jsou takové partičky, představ si :) |