A já se zase jednou po čase přidám s krátkou notickou o Mezi čtenáři, protože BorgDog na ikonce vypadá, že o to stojí.
Začnu trochu od lesa: idlina hodnocení zahraničních povídek i knih na Legii mi v 95% případů mluví ze srdce (a komentáře k nim také), podobně jsem na tom s BorgDogem (který dokáže ocenit Chianga, Bacigalupiho, Resnicka nebo Sterlinga v jejich nejlepším). A nějak mi nepřijde, že by zrovna tihle dva potřebovali ke čtenářskému prožitku hluboké dekolty, postavy vřískající hrůzou, navzájem se popichující hrdinské "týmy", populární odkazování a velkolepá akční finále. Ani já je nepotřebuju.
Tak nerozumím té změně perspektivy při transformaci čtenář-autor. A přitom má ta povídka všechno: super nápad, nedrhnoucí jazyk, hutnou atmosféru. Akorát já jsem se k tomu všemu musel prohrabovat přes vrstvu unylé detektivky, akci, hlášky, vtípky. Omlouvám se tedy, že nadšeně nechválím, ale prostě bych ocenil víc odvahy hodit čtenáři něco jiného, než co očekává, než na co je zvyklý. Koncept krocení knih jejich čtením mi (obzvlášť s ohledem na sečtělost vás obou) mohl nabídnout něco zapamatovatelnějšího, než běhání po Yorku s hůlkou a pistolí v ruce a tisíckát ohraný Necronomicon. A že bych si mohl z takové povídky odnést dokonce poučení o nějakém méně známém, ale existujícím filozofickém nebo mysticistním spise (však i takový může čtenáře ovlivnit) a nějaké podněty k přemýšlení, to už raději nepitvám.
(Tím ale nijak nepopírám, že v některých ohledech ční povídka vysoko nad klasickým domácím průměrem a že, z pohledu idle, je to debut, jaký se jen tak nevidí. A mám radost i z toho, že je v domácí sekci konečně nějaká "událost" - na Legii se zjevují čtenáři, kteří v XB-1 v životě nehodnotili jedinou povídku, jenom aby tam nasypali 100%, ostatní práce v čísle je viditelně nezajímají, objevují se komentáře na stránkách časopisu, v recenzích... v porovnání s předchozími čísly úplné žně. Takhle by to mohlo fungovat, kdyby se v časopise pravidelně objevovala táhnoucí jména. Je vidět, že to jde a to je super.) |