OliasZačala jsem včera číst Na Modrovousově hradě, zatím spíš tak důkladněji listovat, a dívala jsem se, v jakém kontextu jsi knížku původně zmínil - šlo o různé tiktokové výzvy, dělání hloupostí z nudy. Rozumím sdělení knížky zatím tak, že civilizace nemá záklopku, nepochopila ještě (George Steiner ji vydal v roce 1971), že se nám extenzivní "vývoj" vymstí. Že něco můžeme, neznamená ještě, že bychom také měli. Máš ze čtení podobný dojem, nebo jak sis pro sebe uložil hlavní myšlenku ty? Chceš to rozebírat? Přemýšlím, jak moc se čtení a přemýšlení toho zabrat, a tohle je pro mě jeden z faktorů ;)
Vyseknu každopádně poklonu vydavateli a překladateli, skvěle připraveno. Dohledala jsem si původní esej T. S. Eliota, která byla inspirací (tady hodně stříhám ušima, Eliot byl skvělý básník a pronikavý myslitel, uměl jít na kost), a podle pár stránek zjistila, že v doslovu je přetlumočena tak akorát podrobně a velmi výstižně.
Dokonce jsem si vzpomněla, že jsem viděla i živé provedení Bartókova Modrovouse, což je další inspirační zdroj, v divadle před pár lety. A tady ta symbolika mi zatím k eseji moc nesedí. Příběh Modrovouse se tu používá ve spojitosti s holokaustem, jako obraz, čeho všeho jsou lidé schopni, znázornění krutosti. Ok. Přehnaná zvídavost ženské postavy mi ladí s tím, jak se lidstvu vymklo vědecké bádání, různé vynálezy zkázy... ale vzájemná dynamika postav, která příběh nese, směřuje podle mě jinam. Tam jde o to, jestli opravdu potřebujeme vědět, čeho jsou lidé schopní - jestli bychom měli rozkrývat zvěrstva a tím je oživovat, nebo raději otočit stránku a jít dál. Jako Modrovousova žena se vlastně chová spíš samotný autor knihy tím, jak do otázek šťourá... přijde mi. A tohle je velká otázka, která v době internetu nabírá nové obrátky: jestli dokážeme žít s plným vědomím, co jsou lidé zač. |
Registrace nového uživatele 
